Avishai Cohen má rád pop

Izraelský basista a zpěvák Avishai Cohen rád mění obsazení kapel i žánry. Málokdo by ovšem čekal, že na novém albu, nazvaném 1970, přeskočí k víceméně popovému písňovému repertoáru. Byť zpěvem a vkusnou líbivostí překvapil už v projektu Eastern Unit a na navazujících albech Sha’ot Regishot (2008) a Aurora (2009).

„Není to jazzová deska. Vlastně nevím, jaká je, ale vždy jsem měl kontakt s popem. Mám pop rád stejně jako Bacha a Charlieho Parkera,“vysvětluje izraelský hudebník na svých webových stránkách.

Snadno by šlo rýpnout, že na změnu žánru mohla mít vliv smlouva s novým vydavatelem SonyMasterworks. Ten svými zakázkami „nasměroval“například i experimentujícího kytaristu Billa Frisella k jeho vůbec nejkomerčnějším albům.

Ale zároveň je z muziky cítit upřímnost, nikdo nemusel umělce „lámat“. Komponoval přirozeně: „Domnívám se, že album vzniklo jako určitý osobní deníček. Proto jsou písně tak emotivní. Prostě jsem musel napsat Song of Hope (Píseň naděje), kvůli současnému stavu našeho světa.“

Nejlepší jsou levantské

Už název alba 1970 prozrazuje jistý sentiment, jde o rok Cohenova narození. A podle hudebníkových vlastních slov ho v dětství ovlivňoval především poslech soulu, funku a vůbec afroamerické hudby včetně té afrokubánské, ale také Beatles či lidové hudby rodného Blízkého východu.

Proto na albu vedle autorských písní figurují třeba gospel Motherless Child přetavený na latinu. Slavná salsa Vamonos Pa’l Monte od původem portorického skladatele a kapelníka Eddieho Palmieriho. Balada For No One od Beatles. Nebo lidová píseň z odkazu jemenitských Židů Sei’ Yona.

Právě písně s levantskými kořeny jako D’ror Yikra či Ha’ahava patří k těm nejlepším. A také nejvíce navazují na zdařilý projekt Eastern Unit, který s albem 1970 ostatně i personálně propojují izraelská zpěvačka Karen Malka a hráč na perkuse Itamar Doari.

Jako největší slabina naopak působí právě marnotratná pestrost alba, rychlé přeskakování mezi inspiracemi. Místy je sound také až příliš „sladkobolný“. O uhlazení zvuku se postaral americký producent Jay Newland, který pracoval třeba na nejúspěšnějších nahrávkách Norah Jonesové, ačkoliv dříve si Cohen většinou produkoval nahrávky sám či koprodukoval s kapelou. V momentech snahy o soulovou ohebnost trochu vadí i „zahlušený“Cohenův zpěv.

Z náruživého muzikantského podání jednotlivých položek alba je ovšem jasné, že si Avishai Cohen udělal radost. I když ortodoxnější příznivci jeho world jazzových a jazzových nahrávek tuto radost nemusejí sdílet.

Avishai Cohen: 1970

Autor je hudební publicista