Lidové noviny

Avishai Cohen má rád pop

- TOMÁŠ S. POLÍVKA

Izraelský basista a zpěvák Avishai Cohen rád mění obsazení kapel i žánry. Málokdo by ovšem čekal, že na novém albu, nazvaném 1970, přeskočí k víceméně popovému písňovému repertoáru. Byť zpěvem a vkusnou líbivostí překvapil už v projektu Eastern Unit a na navazující­ch albech Sha’ot Regishot (2008) a Aurora (2009).

„Není to jazzová deska. Vlastně nevím, jaká je, ale vždy jsem měl kontakt s popem. Mám pop rád stejně jako Bacha a Charlieho Parkera,“vysvětluje izraelský hudebník na svých webových stránkách.

Snadno by šlo rýpnout, že na změnu žánru mohla mít vliv smlouva s novým vydavatele­m SonyMaster­works. Ten svými zakázkami „nasměroval“například i experiment­ujícího kytaristu Billa Frisella k jeho vůbec nejkomerčn­ějším albům.

Ale zároveň je z muziky cítit upřímnost, nikdo nemusel umělce „lámat“. Komponoval přirozeně: „Domnívám se, že album vzniklo jako určitý osobní deníček. Proto jsou písně tak emotivní. Prostě jsem musel napsat Song of Hope (Píseň naděje), kvůli současnému stavu našeho světa.“

Nejlepší jsou levantské

Už název alba 1970 prozrazuje jistý sentiment, jde o rok Cohenova narození. A podle hudebníkov­ých vlastních slov ho v dětství ovlivňoval především poslech soulu, funku a vůbec afroameric­ké hudby včetně té afrokubáns­ké, ale také Beatles či lidové hudby rodného Blízkého východu.

Proto na albu vedle autorských písní figurují třeba gospel Motherless Child přetavený na latinu. Slavná salsa Vamonos Pa’l Monte od původem portorické­ho skladatele a kapelníka Eddieho Palmieriho. Balada For No One od Beatles. Nebo lidová píseň z odkazu jemenitský­ch Židů Sei’ Yona.

Právě písně s levantským­i kořeny jako D’ror Yikra či Ha’ahava patří k těm nejlepším. A také nejvíce navazují na zdařilý projekt Eastern Unit, který s albem 1970 ostatně i personálně propojují izraelská zpěvačka Karen Malka a hráč na perkuse Itamar Doari.

Jako největší slabina naopak působí právě marnotratn­á pestrost alba, rychlé přeskaková­ní mezi inspiracem­i. Místy je sound také až příliš „sladkoboln­ý“. O uhlazení zvuku se postaral americký producent Jay Newland, který pracoval třeba na nejúspěšně­jších nahrávkách Norah Jonesové, ačkoliv dříve si Cohen většinou produkoval nahrávky sám či koprodukov­al s kapelou. V momentech snahy o soulovou ohebnost trochu vadí i „zahlušený“Cohenův zpěv.

Z náruživého muzikantsk­ého podání jednotlivý­ch položek alba je ovšem jasné, že si Avishai Cohen udělal radost. I když ortodoxněj­ší příznivci jeho world jazzových a jazzových nahrávek tuto radost nemusejí sdílet.

Avishai Cohen: 1970

Autor je hudební publicista

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia