Je fikce ten nejlepší dokument?
Tento ročník tradičního festivalu se bezpochyby dost významně zapíše do jeho historie. Buď jako razantní vykročení slibným směrem, nebo případně jako zabočení do slepé uličky. Od letoška jsou totiž soutěžní sekce jihlavské přehlídky otevřené nejen dokumentárním filmům, ale také hraným filmům „s dokumentárním charakterem“.
V sekci Česká radost, kde soutěží filmy domácích tvůrců, se tak objevuje hned několik hraných titulů. K dokumentu je někdy přibližuje práce s neherci nebo natáčení v autentickém prostředí. Například snímek Petra Václava Sko- Třídní sraz po dvaceti letech. kan, který už prošel českými kiny, vypráví fiktivní příběh mladého romského recidivisty (v podání skutečného trestance Julia Oračka), jenž hodlá prorazit ve světě showbyznysu a vypraví seproto na filmový festival do Cannes. Mladý režisér vietnamského původu Dužan Duong zase soutěží s minimalistickým hraným příběhem z vietnamské večerky, kde do jedné z hlavních rolí obsadil svého otce. Na akcích profesionálních herců je naopak z větší části postaveno satirické pásmo Robina Kvapila Všechno bude fajn, které je věnováno (mimo jiné) geniu loci města Brna.
Tradičnímu dokumentu se rozhodně nepodobá ani experimentální snímek Přemysla Havlíka Naposledy v polích, podobenství o člověku a jeho pouti ke smrti inspirované kantátou Kytice od Bohuslava Martinů.
Rozšíření pojmu dokument je letos znát i v hlavní mezinárodní sekci Opus bonum, kam ovšem letos (což je další novinka) zamířily i některé z českých snímků. Již zmiňovaný Václavův Skokan tak má šanci vyhrát i hlavní cenu festivalu, již tradičně uděluje pouze jediný porotce – letos to bude lotyšská režisérka Laila Pakalninová. O její přízeň bude usilovat třeba též mexický experimentální snímek Skály v podobě větru, svérázná sci-fi, v níž se na obloze objevuje černé slunce, tchajwanští turisté se mění v koně a, jak praví programová anotace, „divák od začátku pátrá po klíči nesouvisle řazených výjevů beze slov“.
V Jihlavě dnes začíná
Mezinárodní festival dokumentárních filmů. Letos je ovšem tento název jihlavské přehlídce poněkud těsný.
Od Mečiara k Macronovi
Neznamená to samozřejmě, že by letošní ročník Ji.hlavy rezignoval na snímky, které si dosud obvykle představujeme pod pojmem dokument: těch je v programu stále drtivá většina.
Řada z nich se zabývá aktuálními politickými a sociálními tématy. Jednou z osobností letošní Ji.hlavy bude publicistka Saša Uhlová, která si v rámci investigativního projektu vyzkoušela ty nejhůře placené práce v Česku. V sekci Česká radost soutěží dokument Apoleny Rychlíkové Hranice práce z cyklu Český žurnál, který reportáže Saši Uhlové upravil do filmové podoby, a také dokument Víta Janečka Selský rozum, v němž Uhlová vystupuje coby zaměstnankyně drůbežárny a podává svědectví o poměrech v impériu Andreje Babiše. Uhlová bude rovněž porotkyní nové festivalové sekce Svědectví o politice.
Zájem o politiku se v rámci festivalu rozhodně neomezuje na vyhrazený oddíl: svědčí o tom i volba zahajovacího a závěrečného filmu přehlídky. Festival dnes zahájí dokument Terezy Nvotové Mečiar a v sobotu jej zakončí světová premiéra filmu o současném francouzském prezidentovi Kandidát: Vzestup Emmanuela Macrona.