Zkuste si vládnout a uvidíte
Svého času se říkalo, že do parlamentu skoro vždycky kandiduje hodně učitelů. A skutečně to tak bývalo. Tentokrát pedagogů ale moc není. Třeba vítězné ANO má jen jednoho, vysokoškolského, i když mezi takové bychom asi měli počítat také Helenu Válkovou, která má na vizitce jako povolání „poslankyně“. ODS má minimálně tři učitele včetně výrazného Václava Klause mladšího. Mezi Piráty bychom našli dva. Někoho možná překvapí, že v Okamurově SPD najdeme tři relativně mladé kantory, přitom v ČSSD jen jednoho (jednu), stejně jako u Starostů a lidovců. V TOP 09 jsou dva vysokoškolští učitelé. Stojí-li ale něco za povšimnutí, je to fakt, že se do sněmovny už nedostala soudružka učitelka Semelová, která pobuřovala svými výroky o Miladě Horákové. Ovšem zase se může věnovat učení.
Volby skončily, ale to ještě neznamená, že se může začít vládnout. Lidi mají pocit, že jde o jednoduchou věc. Řeknete tak a tak a všichni musí poslechnout. Zkuste si to ale, třeba jen v malém. Ve vlastní domácnosti, na pracovišti nebo ve společném domě. Co neuděláte sami, nejspíš nebude, protože všichni najdou deset důvodů proti. Dokonce i když se něco odhlasuje, realizace vázne. A teď si představte, že máte řídit stát, nebo alespoň resort. Vezměme třeba takovou věc, jako je vzdělávání sester. Každý souhlasí, že je třeba jejich nedostatek řešit. Když ale parlament odhlasoval zákon, který vrací smysl středním zdravotnickým školám a přitom umožňuje vyhovět požadavkům EU na zdravotnické vzdělávání, hned se objevují titulky typu „Upravený systém ošetřovatelských kvalifikací nové sestřičky zřejmě nezajistí“. A vyšší odborné školy, které nově dostaly možnost přijímat absolventky stejně zaměřených středních škol rovnou do třetího ročníku, vypočítávají, co všechno uchazečkám neuznají: teorii ošetřovatelství, anatomii a fyziologii... Podmínky pro přijetí jsou totiž v kompetenci ředitele. A když má ředitel pocit, že by sestry měly studovat sedm, a nejen pět let, co naděláte?
Na stránkách společnosti EDUin lze nalézt zajímavost vztahující se kmoderním technologiím, přesněji k asistenčnímu zařízení, jež nese jméno Aristoteles, z produkce globálního výrobce hraček, firmy Mattel. Sliboval hlídat děti, ale nejen. Měl jim taky nabízet nápady, s čím a jak si hrát, odpovídat na jejich dotazy, utěšovat je, upevňovat jejichdobré mravy a učit je jazyky. Pokud ale některý rodič už sahá po platební kartě, měl by vědět, že po petici organizace Campaign for a Commercial-Free Childhood je všechno jinak. Stačilo pouhých 1500 podpisů a Mattel nápad na vývoj elektronického vychovatele zrušil. Proti se otevřeně postavili dva američtí zákonodárci a také psychologové. Argumentují zejména tím, že takový prostředek představuje hrozbu odcizení a robotizace výchovy a vzdělávání dětí, v nichž chybí ten nejdůležitější, tedy rodičovský prvek. Takže skutečným rodičům nezbývá než hlídat a taky dál odpovídat pořád dokola. Jako roboti.