Destrukce může začít
Proč jsou voliči nespokojeni s režimem, který vykazuje prokazatelně dobré výsledky?
Průvodními znaky volební kampaně bylo intenzivní zapojení se bohatých podnikatelů, vábnička přímé demokracie a zapomínání na výhody demokratického režimu.
Ve spise Gorila, který se týká propojování ekonomického a politického světa na Slovensku, jeden z šéfů Penty Jaroslav Haščák říká: „Demokracia je na hovno systém. Volič nič o ničom nevie, volič je hovno. Volič vníma iba absolútny povrch.“Pokud na tuto interpretaci přistoupíme, oslabujeme důvěru v demokracii. Jsme skutečně všichni loutkami těch, kdo vědí? Koneckonců nám to i u nás podobně servíruje třeba Andrej Surňak. V článku Ondřeje Koutníka (LN 19. 10.) jako hlavního hybatele naší země vidí ČEZ. Na ničem jiném opravdu nezáleží?
V posledních letech se hovoří o oligarchizaci politiky. S ekonomickou mocí roste i touha po té politické. Úspěch v byznysu by měl vést také k právu více promlouvat do politiky a ovlivňovat ji, domnívají se někteří velkopodnikatelé. Radim Jančura vyjádřil podporu Andreji Babišovi, sdílí s ním myšlenku, že země by měla být manažersky řízena. K tomu dodal: „A nikoli řízena politiky, kteří jenom žvaní a nepracují. Až se dá republika do pořádku, tak pak bych trochu té demokracie do politiky dal.“Andreje Babiše i další nové subjekty podporují další miliardáři: Pavol Krúpa, Radim Passer či Dalibor Dědek. Někteří z nich prosazují nikoliv konsenzuální, ale efektivně řízenou demokracii. Miliardář Krúpa situaci před dvěma lety popsal: „Já říkám, že nejlepší vláda je osvícená diktatura. Kdo jiný má být lídr a vzor než ten, kdo už v životě něco dokázal?“
Pokud bychom se vrátili o dva a půl tisíce let zpátky, našli bychom u Platóna, Aristotela a řady dalších myslitelů poměrně přesné charakteristiky režimů, které neztrácejí platnost ani dnes. Týká se to jak demokracie, tak oligarchie. Rozporů mezi nimi byla celá řada, především však filozofové upozorňovali na odlišnost zájmů. Bohatí nemohou hájit zájmy chudých, totéž platí i naopak. Proč by měl miliardář v politice prosazovat výhody pro chudé a zapomínat na sebe?
Konec polistopadové éry
Platí, že u mnoha věcí nedokážeme domyslet všechny důsledky. Jedním z klíčových programových bodů řady stran je přímá demokracie. Velmi blízko k sobě mají Piráti a Strana přímé demokracie, kromě nich zákon o obecném referendu podporují i komunisté, ANO a ČSSD. V příštím volebním období jej může parlament přijmout. Podíváme-li se například na společný zájem SPD a Andreje Babiše odstranit „zbytečný“Senát, pak se nabízí první otázka pro referendum. Návrh možná vyslyší většina lidí. Po zavedení přímé volby prezidenta tak cesta k destrukci ústavního systému může pokračovat.
Oslabením tzv. tradičních stran, nástupem protestních či populistických subjektů a se změnou agendy se hovoří o narušení zastupitelské demokracie či konci jedné polistopadové etapy. Andrej Babiš pojmenoval současnost takto: „Podle mě jde o to, udržet při životě tu neskutečnou korupční hydru, která už více než čtvrt století rdousí a ničí naši zemi. Korupční hydru, kterou tvoří kasta některých tradičních politiků se svými kmotry, kumpány a kámoši, lobbisty a PR agenturami, kterým jde jedině o to, aby jejich penězovody nevyschly. Mluvím o skupině vzájemně propojených, zkorumpovaných, penězi a mocí opilých lidí, kteří si vzali za rukojmí naši zemi a její občany.“Vedle toho si čteme zprávy, které vykreslují Českou republiku jako velmi úspěšnou, namátkou pár titulků: Nezaměstnanost v EU je nejnižší za posledních osm let. Nejlépe je na tom stále Česko; Česko je sedmou nejméně za- dluženou zemí EU. Za námi je Belgie či Itálie; Češi jsou chudobou ohroženi nejméně z celé EU, uvedl Eurostat; Český HDP na hlavu dosahuje 88 procent průměru EU. Jsme premianti regionu. Chudoba či sociální vyloučení? V Česku hrozí nejméně ze všech zemí EU. Pro sociální vědce se přirozeně nabízí jedna důležitá otázka. Proč jsme celkově nespojeni s režimem, který vykazuje prokazatelně dobré výsledky, a proč se v tomto momentu tak velký počet spoluobčanů považuje za oběti tohoto režimu?
Hledat odpovědi budeme muset i na další otázky. Kde se najednou objevil tak silný český nacionalismus, proč vznikl tak velký počet stran a straniček, které vedou svatou válku proti Bruselu? Volební výsledky na všechny otázky odpovídají pouze částečně. Důkladnou analýzu si žádá především fakt, že důchodci masivně uvěřili hnutí ANO. Jsou to lidé, kteří mají nad 65 let a téměř třicetiletou zkušenost s demokracií. Podstatnou část života prožili v komunismu a mohou tak srovnávat dva odlišné režimy. Ten současný vyžadují zásadně změnit. Otázkou je proč… Je jasné, že se příští měsíce budeme muset snažit poznat sebe samotné mnohem lépe a hlouběji.