Zelenka i Händel v novodobých premiérách
Pražská část letošního Zelenka Festivalu Praha–Drážďany, věnovaného Janu Dismasi Zelenkovi (1679–1745), byla zakončena v pátek 6. října velkým aplausem. Poté co dirigent Adam Viktora poskytl publiku temperamentní přídavek, pozdvihl partituru mše Missa Corporis Domini (ZWV9, 1726) na počest tohoto významného českého barokního skladatele. Ensemble Inégal a hostující Dresdner Kammerchor představily českému publiku tuto mši v premiéře. Festival s jednodenní konferencí přinesl nádherný kulturní týden plný objevů a poznání Zelenkovy známé i dosud neobjevené tváře. Zatímco se festival majestátně uzavřel slavnostní hudbou s trumpetami, tympány a dvojitými fugami, započal se hluboce do sebe zabranou reflexí. V úterý 3. října zahrálo Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové Zelenkovo nejznámější dílo Lamentace proroka Jeremiáše, Lamentationes Jeremiae Prophetae (ZWV53, 1722–3). Marián Krejčík (bas), Markéta Cukrová (alt) a Virgil Hartinger (tenor) zazpívali šest sólových skladeb na vysoké úrovni.
Následující den přinesl oslnivé a neznámé árie a duety ze sbírky světských vokálních skladeb opatřené Zelenkou pro italské zpěváky, kteří přišli k drážďanskému královskému dvoru v roce 1730. Letošní koncert dokonce předčil ten loňský, čerpající taktéž z těchto sbírek. Jedna ze skladeb zasluhuje pozornost jako opravdová rarita. Je to sopránová kantáta G. F. Händela Empia sorte con la morte, zde provedená Gabrielou Eibenovou ve světové premiéře. Skládá se ze tří částí, přímo vycházejících z Händelova raného italského stylu: Adagio s vášnivou melodií a klesajícím basem následované recitativem a naléhavým Allegrem. Zelenkova kopie se zdá být jediným exemplářem tohoto díla. Program doplnily árie a sinfonie od Hasseho, Vinciho, Porty, Porsileriho a Giacomelliho. Všechny byly zazpívány dechberoucím způsobem Gabrielou Eibenovou a Lenkou Cafourkovou. Na nástroje zahrál s pronikavou energií a entusiasmem slovenský barokní soubor Musica Aeterna vedený Petrem Zajíčkem. Přídavek obsahoval jiskrný duet, který složil málo známý skladatel Giuseppe Sellitto (1700–1777), který by rozhodně zasloužil více pozornosti.
Díky Zelenka Festivalu si můžeme uvědomit, o jak vysoce důležitý a špičkový repertoár pozdně barokní hudby se zde jedná. Zelenkova světská sbírka vokální hudby by nikdy nebyla objevena, kdyby nebylo neúnavného výzkumu akademiků z celého světa, kteří se sešli u příležitosti 3. ročníku kolokvia Zelenka Conference Prague. Můžeme být vděční, že festival dává skrze konferenci prostor k výzkumu, čímž významným způsobem podněcu- je a podporuje další provádění Zelenkovy hudby.
Závěrečný koncert Ensemble Inégal a Dresdner Kammerchor byl královským drahokamem zahrnujícím tři skladby – tenorový motet Gaude Laetare (ZWV 168, 1730), výše zmíněnou mši a Da pacem Domine (ZWV168, 1730) pro dva sbory. Zájem o tuto událost byl ohromný, musely se doplnit židle do uliček kostela. Tobias Hunger obdivuhodným způsobem přednesl vir- tuózní dílo plné bleskově rychlých koloratur a skoků v plném tenorovém rozsahu. Následovala premiéra impozantní mše plné kontrastů Missa Corporis Domini. Místy vznešená a sebejistá (v Kyrie a Cum Sancto Spiritu zaměstnala celý orchestr a sbor) a v jiných pasážích niterně emotivní (například v Qui Tollis s hobojovým sólem zahraným Markusem Müllerem, v Agnus Dei II zazpívaným Kamilou Mazalovou a doprovázeným něžným houslovým sólem v podání koncertního mistra orchestru Lenky Torgersen).
Bylo to nadpozemské, ale i vzrušené a plné života. Dresdner Kammerchor s vyrovnaným a kompaktním zvukem si vedl po celou dobu koncertu skvěle a příjemně se vypořádal s obtížnými chromatickými partiemi ve dvojité fuze Dona nobis pacem, která byla zopakována jako přídavek. Všichni zúčastnění, hudebníci i obecenstvo, byli Zelenkovou hudbou uchváceni, a tak nezbývá než doufat v pokračování v rámci příštího, výročního pátého ročníku Zelenka Festivalu Praha–Drážďany.
Autor je britský historik, specializuje se na hudební kulturu