Energie z obědů uživí sotva prvňáky
Méně cukru i soli. Více ovoce a zeleniny. Návodů, jak české děti dostat do kondice, dávají odborníci na výživu kvanta. Jejich rady ale někdy nadělají spíše škodu. Školní jídelny se snaží vařit až „příliš zdravě“.
PRAHA Některé studie uvádějí, že nadváhu má každé páté, podle jiných dokonce každé třetí české dítě. Protože do domácího stravování rodinám nejde příliš hovořit, pozornost se upřela na školní jídelny. Víc než vaření může nyní práce kuchařek připomínat hodiny chemie.
„Dneska se každý snaží být výživovým poradcem. My se snažíme pracovat s renomovanými institucemi, jako je třeba Státní zdravotní ústav,“sdělil LN Karel Jahoda, předseda Asociace školních jídelen.
Škola není ozdravovna
Ani Státní zdravotní ústav ale v aktuálně zveřejněné studii jídelny příliš nepotěšil. Poukázal na nedostatky ve vaření pro žáky. Jako nejzávažnější se ukázala nízká energetická hodnota obědů. „Energie vydaných obědů je obecně příliš nízká. Někdo by to mohl považovat za dobré vzhledem k prevalenci obezity. Ale pozor. Škola není ozdravovna ani polepšovna,“poznamenal pro LN Jiří Ruprich ze Státního zdravotního ústavu, jeden z autorů studie.
Odborníci zkontrolovali obědy podávané dětem ve věku od sedmi do deseti let v 28 školních jídelnách. Třetina z nich dosahovala úrovně průměrné doporučované celkové energie. Ta stačí tak akorát dětem, které jsou například nemocné. Téměř polovina obědů ovšem nedosáhla ani doporučované minimální hranice.
Cílit na takto nízkou hranici je podle Rupricha nedostatečné. „Chceme, aby se dítě přiměřeně pohybovalo. K tomu tu energii potřebuje. Takže minimální energie stačí při nemoci, velkém omezení pohybu, ale s tím se ve škole nepočítá. Hodnotí se oběd pro zdravé, pohyblivé dítě, protože je jich velká většina,“poznamenal.
Kvůli strašáku jménem dětská obezita jídelny omezují hlavně tuky v pokrmech. A podle Státního zdravotního ústavu to až přehánějí. Pokud totiž vhodné tuky člověk nepřijímá, má brzy hlad. „Naše jednoduchá rada byla použít poněkud více vhodného rostlinného oleje, nejlépe řepkového, který má vhodný poměr mezi omega 3 a 6 mastnými kyselinami,“vysvětluje Ruprich.
Že je tuk ve školní kuchyni málem sprosté slovo, potvrzuje i Ja- hoda z asociace. „Někteří odborníci nám kážou, že tuk není žádoucí. Vhodný tuk je ale samozřejmě ve stravě důležitý. Podobně je to s cukrem. Pokud jde o jednoduchý cukr, který je v ovoci, není problém. Takže všeho s mírou,“sdělil Jahoda. Žáci také z obědů, které by měly pokrýt podle legislativy 35 procent denní dávky živin, nezískají do těla tolik vápní- ku, kolik by měly. Respektive nedostatečné množství ho bylo v 90 procentech obědů.
V tomto ohledu se ale Ruprich školních jídelen zastává: „U nás není tradice, aby děti pokaždé konzumovaly mléko, mléčné výrobky k obědu. Od toho jsou tu také snídaně, přesnídávky, svačiny a večeře. Takže ten jeden limit pro všechny živiny je v praxi dost těžko plnitelný.“Vápník se ale kromě mléčných výrobků dá nabrat i například špenátem nebo rybami s chrupavčitými kostmi.
Podle Jahody by se obecně neměly podceňovat kuchařky, které moc dobře znají návyky svých strávníků. „Doporučení jsou jedna věc, ale realita druhá. Kdyby se našla zlatá střední cesta, doporučení se skloubila se zdravým ro- zumem kuchařek a zdravými potřebami dětí, bylo by to nejlepší,“dodal Jahoda.
I Ruprich má za to, že jídelny nejsou v lehké pozici. Kritizuje, že se musí kuchařky řídit vyhláškou z roku 2005. Zda jsou jí stanovené cíle rozumné, se příliš neřeší. K tomu totiž podle něho jídelny musí zajistit, aby byl oběd bezpečný, nutričně vyvážený, chut- ný, pokud možno z lokálních surovin a servírovaný v příjemném prostředí. „Za daného finančního limitu oběda a za platových podmínek, které tam panují, je to možná i malý zázrak,“pochválil Ruprich školní jídelny.
Ty plní někdy i edukační funkci. „Jsou děti, které neumí u jídla sedět u stolu nebo držet příbor v ruce,“dodává Jahoda.