Nadutost a nestátotvornost

Pár dní po vyhlášení volebních výsledků slyšíme ze všech stran bezpočet analýz, proč volby dopadly tak, jak dopadly. Politologů i těch, kteří už chtějí vyhlašovat předčasné volby, je víc než dost. Stále ovšem čekáme na nějaký komentář, který by vnesl do těchto názorů jasno. Je známo, že pokud je situace příliš komplikovaná, bylo by třeba rozložit ji na prvočinitele.

V našem případě jde o to, že některé strany doposud nepochopily, že je v dnešní době poněkud zastaralé striktně rozdělovat politickou scénu na pravici a levici. Už před skoro třiceti lety řekl politolog Jiří Horák, že doba je taková, že pravicové strany musí dělat levicové zásahy a levicové strany pravicové zásahy: tedy že rozdíl mezi pravicí a levicí se poněkud stírá. Která strana dosud nepochopila toto směřování doby, těžko se může zorientovat, a proto se navrací k jakémusi mladočeskému nadšenectví a pod rouškou falešného trvání na svých zásadách popírá vlastně fakt, že politika je umění možného. Nekonečné hašteření kdo s kým určitě ne je tedy hazardování s hlasy voličů a vlastně nechuť udělat pro lidi něco skutečně dobrého. Respektujeme-li voliče i ústavu, mělo by se především myslet na blaho lidí a vyvinout úsilí k dohodě.

Dalším zastaralým náhledem je, že se stále musí za něco bojovat, ve smyslu ideologických postojů a ochrany právě těch správných myšlenek a tendencí. Místo boje o moc by se mělo bojovat za funkčnost a dobrou atmosféru ve společnosti.

Sečteno a podtrženo, hašteření není program. Oslavili jsme bez jednoho roku sto let trvání republiky. Kdyby si všichni, kteří prolili za celou tu dobu svou krev pro tuto zemi, mohli představit ty nekonečné hádanice na naší současné politické scéně, asi by jejich oběť přestala dávat smysl. Politické strany by neměly být fankluby, ale státotvornými jednotkami, které se snaží o maximální funkčnost a chod ve všech oblastech tohoto státu. Neměla by to být podívaná pro fanoušky či zábava u kulečníku.