Fotbalový Kurdistán ve Švédsku
Klub Dalkurd, založený ve Švédsku kurdskými imigranty, postoupil během třinácti let do nejvyšší soutěže
BORLÄNGE/PRAHA Na stadionku ve švédském Borlänge propuká obrovský jásot. Fanoušci se vrhají na hřiště slavit se svými hrdiny, kteří právě vybojovali postup do nejvyšší soutěže.
Na tom by nebylo nic tak zvláštního, podobnou radost zažívají týmy po celém světě.
Neobvyklý je spíš onen klub. Dalkurd FF totiž založili Kurdové žijící na švédském severu, tisíce kilometrů od své vlasti.
Na fotbalové mapě se objevil v roce 2004 a během třinácti let dokázal vystoupat až mezi švédskou elitu.
„Je hotovo! Sen o Allsvenskanu (švédská nejvyšší soutěž) se splnil,“hlásá na webových stránkách Dalkurdu článek o rozhodujícím vítězství 1:0 nad Gaisem.
Z postupu se neradují pouze v samotném klubu. Úspěšné tažení Dalkurdu sleduje jen na jeho fanouškovském Facebooku 1,5 milionu příznivců.
„Dokázat potěšit tolik utlačovaných lidí... Nevím, jak své pocity popsat,“těžko hledal po utkání slova útočník Ahmed Awad.
„Mám tetu, s níž si voláme každý týden. O fotbale jsme ale spolu nikdy nemluvili, nezajímá se o něj. Až nyní,“vyprávěl střelec vítězné branky Rawez Lawan. „Viděla jsem tvůj gól, říkala mi. Poté si udělali na naši počest velkou večeři.“
Od projektu pro mládež...
Kurdská populace přes veškeré snahy zatím stále nemá svůj vlastní stát. Mimo domovský Blízký východ navíc mívá v rámci diaspory v různých zemích po celém světě problémy se začleňováním se do společnosti; to byl hlavní důvod, proč vůbec Dalkurd vznikl.
V září 2004 ho ve čtyřicetitisícovém městě Borlänge v kraji Dalarna, známém především rybolovem a kempováním, založilo devět kurdských imigrantů jako společenský projekt. Měl chránit mládež před nástrahami ulice.
Tomuto záměru odpovídalo i složení týmu v první sezoně, kdy byl průměrný věk hráčů 17 let.
Pro logo si zakladatelé vybrali červenou, bílou a zelenou, tedy národní barvy Kurdistánu. Šesta- půltisícový stadion nebývá vyprodaný, přesto utkání pravidelně provází bouřlivá atmosféra.
„Tým má sice silné lokální kořeny, ale zároveň dovoluje stoupencům celé kurdské diaspory, aby ho podpořili. Spíše než třeba stockholmským celkům mohou fandit Dalkurdu, protože jsou ‚jejich‘ týmem, i když v Dalarně nikdy nebyli,“prohlásil pro CNN Agri Ismail, irácko-kurdský spisovatel, jenž žije ve Švédsku. „Je důležité, aby Dalkurd existoval a byl tak úspěšný. Lidé tak mají možnost sdílet společný prostor, politiku, náboženství a vůbec oslavovat kurdskou identitu.“
... k profesionálním ambicím
Hned první rok se Dalkurdu podařilo z nejnižší soutěže postoupit o patro výš. A šéf klubu Ramazan Kizil vytyčil smělý cíl: dostat tým mezi profesionály.
Jeho naplnění pomohla výrazná finanční podpora dvou bohatých mecenášů – bratrů Sarkata a Kawata Junadových, kteří vlastní populární kurdskou televizi Vîn TV.
Dalkurd raketově stoupal: pět sezon, pět postupů. Až poté se na šest let „zasekl“ve třetí lize. Před dvěma lety se však úspěšně prosmýkl i do druhé ligy, a v sobotu dokonce stvrdil svůj postup mezi švédskou elitu.
Momentálně jsou v sestavě tři Kurdové, včetně kapitána Peshrawa Aziziho, jehož otec patřil mezi pešmergy (členy ozbrojenýchmilicí, působících jako neoficiální kurdská armáda).
„Můj otec bojoval dlouho ve válce a teď v boji pokračuju i já. Akorát že ne válkou, ale fotbalem,“řekl Azizi v rozhovoru pro britský deník Guardian.
Sám devětadvacetiletý fotbalista se několikrát do kurdského re- gionu vydal, navštívil utečenecké tábory i frontu ve válce proti Islámskému státu. O svých zkušenostech pak pravidelně referuje.
Vyprávěl také o tom, jak ho při návštěvě kurdské vlasti poznal jeden z bojovníků. „Řekl mi, ať se radši vrátím a dělám svým krajanům radost fotbalem.“
Rodiče spoluhráče Lawana zase z Iráku utekli v roce 1981 kvůli íránsko-irácké válce a zakotvili ve švédském Malmö, kde se Rawez o šest let později narodil. „Kurdistán v současné době prochází těžkým obdobím. Náš tým lidem pomáhá zapomenout na každodenní útrapy.“
Slova o společenské odpovědnosti vůči kurdskému národu klub potvrzuje i činy. Kromě týmu v Borlänge například buduje fotbalové akademie ve Švédsku i v kurdské části Iráku.
Vyzvat tak turecký tým
Mužstvo se po víkendu raduje z postupu do nejvyšší soutěže, přitom už nemuselo existovat. Klub se před dvěma a půl roku souhrou šťastných okolností vyhnul letecké katastrofě. Při návratu domů ze Španělska 24. března 2015 chtěl tým cestovat z Barcelony do Düsseldorfu letem číslo 9525, ale jelikož se mu přestávka v Německu zdála příliš dlouhá, na poslední chvíli rezervaci změnil. Stroj pak narazil do francouzských Alp, na palubě zahynulo všech 150 lidí.
V Dalkurdu si zhluboka oddechli a letos se mohli těšit z velkého úspěchu. Kam až hodlají ve svém tažení pokračovat?
Spoluzakladatel a předseda Ramazan Kizil má o ambicích jasno. „Když jsme klub založili, měli jsme jeden dlouhodobý sen: čelit tureckému týmu. Třeba Fenerbahçe nebo Galatasaray,“připomněl šéf klubu letitý útisk Kurdů ze strany Turecka.
Fotbalisty Dalkurdu může inspirovat příběh jednoho z jejich bývalých hráčů rovněž kurdského původu – Brwy Nouriho. Ten nyní hraje za Östersund, v jehož dresu po několika postupech v rámci Švédska během pár let letos v předkole Evropské ligy pomohl vyřadit Galatasaray.
„Toho snu se nevzdám,“věří Kizil. „Bude to největší příběh na světě.“