Krajané z Venezuely zvažují návrat
Desítka Venezuelanů s českými kořeny se chce před hrozící občanskou válkou uchýlit do země předků Pomůže jim vládní program
PRAHA Tříhvězdičkový hotel Vltava, který se vypíná na skalnatém výběžku orlické přehrady, by brzy mohl získat nové VIP hosty, kteří tu budou pobývat „na účet podniku“. Nejde ale o žádné celebrity. Hoteliérem je totiž ministerstvo vnitra, které jeden ze svých sedmi rekreačních objektů využívá pro ubytování krajanů, kteří kvůli nepokojům nebo bídě odcházejí do vlasti svých předků.
V hotelu Vltava se vystřídaly stovky etnických Čechů z Ukrajiny, ale také z Kazachstánu, Ruska nebo Rumunska. Pravděpodobně příští rok sem zamíří i několik krajanů z Venezuely, země, kterou sužuje hrozivá inflace a již několikrát se ocitla na prahu občanské války.
Ve Venezuele žije odhadem na pět set lidí, kteří se hlásí k české národnosti. Patří k nim třeba potomci brněnské rodiny Tugendhatů nebo ředitel Massachusettského technologického institutu Leo Rafael Reif, jehož otec uprchl do Venezuely před okupací Československa hitlerovským Německem.
Zhruba desítka krajanů se již obrátila na ministerstvo zahraničí (MZV) s žádostí o vystěhování do Česka, domoviny, odkud do Latinské Ameriky přišlo hned několik vln exulantů ze středu Evropy.
„Evidujeme zájem některých členů české menšiny z Venezuely o eventuální přestěhování do Česka. Situaci pečlivě sledujeme a jsme s nimi v kontaktu,“říká mluvčí Černínského paláce Irena Valentová.
MZV tíživou situaci Venezuelanů s českými kořeny řeší zatím na dálku. Ambasáda v Caracasu byla totiž před šesti lety uzavřena, a tak do země obvykle třikrát do roka létá konzul z českého velvyslanectví v kubánské Havaně, do jehož působnosti Venezuela spadá.
Právě prostřednictvím zastupitelského úřadu na Kubě nebo v Kolumbii si čeští krajané muse- jí návrat do vlasti zařídit. Je k tomu třeba dodat kopie rodných listů a výpisů z matrik, z nichž se dá vyčíst, že jejich předci z Česka skutečně pocházejí. Teprve pak mohou být zařazeni do vládního přesídlovacího programu, který pod ministerstvem vnitra funguje od roku 2015.
Žádná oficiální žádost o vystěhování zatím do Prahy nedorazila. Především proto, že návrat do vlasti předků má řadu úskalí.
„Jazyk, klima, práce i kultura – to vše je velmi odlišné od života, na který jsme ve Venezuele zvyklí. Mnoho lidí z komunity, která se k českým kořenům hlásí, pochází ze smíšených manželství, většina česky nemluví a v Česku snad nikdy nebyla. Jen málo rodinmá v Česku přímé kontakty na příbuzenstvo,“vysvětlil LN Vladimír Sýkora, předseda Venezuelsko-českého sdružení, který v Caracasu pracuje jako ekonomický analytik.
Jeho slova částečně doplňují i oficiální statistiky. K 30. září žilo v Česku oficiálně pouhých 150 občanů Venezuely, z toho jen 45 tu mělo trvalý pobyt.
Zájem o vycestování do dalekého Česka ale podle předsedy krajanského spolku může rychle stoupnout. „V případě, že se vlá- da rozhodne uzavřít hranice, bude hodně lidí chtít na poslední chvíli odejít,“soudí Sýkora.
Chybějící kontakty v zemi, odkud do Venezuely zejména ve 30. letech minulého století odcházeli čeští Židé před nacisty, má nahradit právě vládní přesídlovací program spuštěný před třemi roky. V jeho rámci do Česka přišlo až dosud 782 lidí.
Zájem o nový život v Česku přitom projevili občané jen jediné země. „Ve všech případech šlo o osoby ukrajinské státní příslušnosti,“upřesňuje Hana Malá z tiskového odboru ministerstva vnitra.
Co může program, v němž je k dispozici téměř 40 milionů korun, navrátilcům nabídnout? Především jim zaručí, že na ně stát nebude nahlížet jako na obyčejné migranty. Krajané mají zvláštní status, a to od samého počátku, kdy vnitro rozhodne o zařazení do přesídlovací akce. Mimo jiné téměř okamžitě obdrží trvalý pobyt, který jim zajistí přístup ke zdravotnímu pojištění.
„Přijímač“v hotelu
Ministerstvo zahraničí jim zařídí letenku do vlasti a vnitro se postará o „přijímač“v podobě zmíněného hotelu Vltava.
„Dospělí absolvují integrační kurz, děti prakticky okamžitě mohou nastoupit do české školy. Pomáháme s nostrifikací diplomů, s lékařskými prohlídkami a vyplňováním formulářů. A především jim sháníme práci a vlastní bydlení,“vysvětluje Jarmila Lomozová, zástupkyně ředitele Arcidiezécní charity Praha, která jménem vnitra přesídlovací program spravuje.
„Zlatá klec“v podobě hotelového pobytu může oficiálně trvat až půl roku. Skutečný život včetně vlastního bydlení a ubytování se však daří zajistit rychleji. „Máme zkušenost, že se to dá stihnout za tři čtyři měsíce,“říká Lomozová.