Pohřbít Lenina? Rusové se přou
MOSKVA/PRAHA Tělo i useknutá hlava by měly být předány zemi. Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov následoval včera svou ideologickou soupeřku, moderátorku Xénii Sobčakovou, která chce kandidovat na prezidentku Ruska, a vyslovil se pro pochování mumie bolševického předáka a revolucionáře Vladimira Iljiče Lenina. Kadyrov je i pro důstojný pohřeb lebky nejslavnějšího bojovníka za svobodný severní Kavkaz Hadži Murata, zabitého v roce 1852 ruskými kozáky. Ta leží někde v depozitářích petrohradského historického muzea. Zato nabalzamované tělo vůdce VŘSR je turistickou atrakcí i symbolem jedné z nejkrvavějších epoch v ruské historii.
Čečenský lídr zdůvodňuje nutnost likvidace hrobu prakticky: „Na těle Lenina pracuje celý vědecko-výzkumný institut, vedle něj stojí 24 hodin denně ochranka,“říká. Ve skutečnosti ale jde o otázku vysoce politickou.
Protože je Kadyrov pokládán za blízkého druha ruského lídra Vladimira Putina, předpokládá se, že jde o sondáž do hlubin veřejného mínění. Pět měsíců před prezidentskými volbami nechce Kreml udělat chybu. Ovšem poté, co ze země zvedla téma Lenina Sobčaková, která se uchází o prezidentský stolec, je nutné převzít iniciativu. Z mumie se tak stalo předvolební téma, aniž by si to sami voliči žádali.
„Nejvhodnější okamžik, kdy mělo být Leninovo tělo předáno zemi, nastal po roce 1991, když se zhroutil SSSR. Jenže tehdy první ruský prezident Boris Jelcin neměl na takové symbolické věci čas, sílu ani myšlenky. A tak mauzoleum odsunul na později,“vysvětluje v rozhovoru pro LN Jurij Arkadijevič Borisenok, kandidát historických věd na moskevské státní Lomonosově univerzitě.
Modla i zločinec
Téma likvidace hrobky zaznělo tehdy pouze z úst starosty Petrohradu Anatolije Sobčaka, mj. někdejšího nadřízeného Putina a otce prezidentské kandidátky Xénie. Když se pro pohřeb Lenina vyslovil v roce 1997 i Jelcin, odezva veřejnosti byla nejednoznačná. Pak nastoupil Putin a hned v roce 2001 prohlásil, že otázka pohřbu Lenina je „předčasná“. Prý je nutné počkat, až se pro vysloví většina lidí. Jenže Ruso- vé jsou rozpolceni – někteří vidí v Leninovi stále ještě modlu, symbol sociální rovnosti a likvidace vykořisťovatelů, jiní ho vnímají jako atrakci a předmět pro vědecké zkoumání a zbývající by ho rádi uklidili na hřbitov. Vedle toho je tady ale ještě jeden důvod, proč se Rusko nechce proletářské- ho vůdce zbavit. Neschopnost se vyrovnat se svými dějinami, především s těmi epochami, které byly mimořádně krvavé, a to i ve světovém kontextu. Interpretace jednotlivých událostí a period je natolik různorodá, že historici, učitelé a politici se neshodnou ani na tom, nakolik podrobně učit děti ve školách o tragických důsledcích VŘSR, zločinech Lenina i stalinských represích. „I mezi mými kolegy panuje na VŘSR nejednoznačný názor,“prohlašuje docent Borisenok. „Třeba zapřísáhlý liberál, publicista Dmitrij Bykov prohlašuje, že bolševický převrat přinesl Rusku imnoho dobrého – miliony lidí se osvobodily z faktického otroctví. Takže revoluce, a tedy i Lenin, jsou vnímány v Rusku pestře“. Tomuto postoji odpovídají i ruské učebnice historie – o problematických obdobích minulého století je v nich jen pár odstavců a s vědou nemají tyto výklady příliš společného. I docent Borisenok přiznává, že každý učitel si Lenina vykládá po svém a že tedy i nadále vyrůstají v Rusku lidé, kteří ho nemusejí vnímat jako atrakci, ale symbol osvobození rolníků a dělníků od imperialistického jha. V jiné škole ale žáci uslyší, že by měl být bez poct a slávy zakopán do země na neznámémmístě jako carovrah, zločinec a krutý despota.
Poslední občanský projev vztahu k Leninovi se konal v roce 2011, kdy v centru Moskvy několik jedinců veřejně požadovalo jeho pohřeb. Nikdo nebyl zvlášť proti, nikdo se ale také nehrnul do role organizátora pohřbu. Sociologické šetření ukázalo, že 43 procent Rusů si myslí, že držet mrtvého v takovém stavu na očích zvědavců odporuje křesťanským tradicím. Zbývající se více méně vyslovili pro zachování mauzolea, ať už z vědeckých, ideologických či turistických důvodů. Velké vášně však problém nevyvolal.
Vladimir Iljič Lenin i 100 let po bolševickém puči neboli Velké říjnové socialistické revoluci leží pod okny Kremlu. A připomíná Rusům, že mají se svou minulostí nevyřízené účty. Leninovo tělo mělo být předáno zemi po roce 1991, když se zhroutil SSSR. Jenže Jelcin neměl na takové symbolické věci čas.