Ahoj, tady inflace
Vracíme se do normálu, na který jsme zapomněli
Vkaždé době se najde nějaký mladý svazák, který nám vysvětlí, proč je všechno v nejlepším pořádku, zakončil jeden laskavý čtenář svůj ne úplně laskavý dopis redakci. Má pravdu, číst si o tom, že je v pořádku, když se zdražuje a jeden přitom jen tak tak vyžije z důchodu, není pochopitelně nic příjemného. Komu pomohou všechny ty běžnému člověku nesrozumitelné řeči bankéřů, ekonomů a analytiků o překoupené koruně, diskontních, lombardních či repo sazbách, když rostou ceny, a navíc budou dražší a nedostupnější i hypotéky nebo půjčky?
Především, i když se to špatně poslouchá, ekonomika se vrací do normálního stavu. Normální je mírná inflace v jednotkách procent, normální je, že občas vyskočí cena benzinu, chleba nebo másla a pak se zase vrátí zpátky (akční máslo za 35 korun právě teď i ve vašem supermarketu) a normální je, že půjčování peněz něco stojí. Normální ale také je, že se úspory slušně úročí, rostou mzdy a stát přidává na platech i na penzích. Období, které jsme v české ekonomice zažívali v posledních třech až čtyřech letech, bylo všechno, jen ne normální.
Loni jsme měli průměrnou inflaci 0,7, předloni 0,3 a rok předtím 0,4 procenta. Je tak pochopitelné, že když nám letos v září meziročně rekordně vyskočila a ČNB odhaduje, že po Novém roce bude více než dvouprocentní, rozhodla se zasáhnout. Centrální bankéři dělají svou práci, dělají ji transparentně, po malých krocích a uvážlivě. Sazby zvýšili právě proto, aby bránili příliš rychlému růstu cen a trochu ubrali přítoku paliva v podobě peněz pod kotlem přehřívající se ekonomiky. Zároveň berou v potaz i pomalý růst mezd, což ovšem není jejich problém, s nejnižší nezaměstnaností v EU je na zaměstnancích a odborech, aby si řekli o víc, což ostatně dělají. Navíc ČNB odhaduje nejen vyšší růst cen, ale i celé ekonomiky.
Takže ano, čtení o tom, že je vše v nejlepším pořádku, může samozřejmě někoho naštvat. Kola ekonomiky se otáčejí pomalu a zdražení bude rychlejší než přidávání, což je nepříjemné. Máme ale spoustu jiných a opravdu palčivých problémů. Závratný růst nákladů na bydlení hlavně ve velkých městech se nezastaví, dokud se nebudou stavět byty, což je z velké části kvůli nefunkční administrativě. Podobně potřebujeme v tlustých letech reformu penzijního systému, protože demografie je neúprosná a dožene nás. O školství už ani nemluvě. To je mnohem větší průšvih než drahé máslo. Jan Klesla