Maďarsko přívozem?
Navzdory četným setkáním Orbána a Putina v maďarsko-ruských vztazích chybí společný zájem. Což neplatí o vztahu Budapešti k Bruselu
Začátkem příštího roku, nejpozději však na jaře, opět přijede do Maďarska Vladimir Putin, aby převzal ocenění čestný občan (Civis Honoris Causa), jež obdržel od Debrecínské univerzity. Své rozhodnutí z konce srpna vysokoškolský ústav odůvodnil tím, že Kreml hodlá díky ruskému prezidentovi přiznat univerzitě významnou roli při investicích Paks II. Spolu s návštěvou plánovanou na příští rok se Putin během tří let setká s maďarským premiérem Viktorem Orbánem osmkrát. S takovou četností ruská hlava státu nejednala s žádnou jinou hlavou státu či premiérem.
Členské země Evropské unie postihují Putina bojkotem neoficiálních návštěv za to, že východoukrajinští povstalci podporovaní Kremlem v červenci 2014 sestřelili malajsijské dopravní letadlo. Tento bojkot však Maďarsko systematicky porušuje. Putin je v Budapešti vždy vítaným hostem, naposledy byl v maďarském hlavním městě na konci léta, protože ho Orbán jako čestného prezidenta Mezinárodní federace juda pozval na zahájení mistrovství světa v tomto sportovním odvětví. Při pohledu zvenku Maďarsko plní roli přívozu, jelikož vzbuzuje zdání, že občas spustí kotvu v přístavu Západu a občas v přístavu Východu. Ve skutečnosti však Orbán úzkostlivě dbá na to, aby nikdy nepřekročil Rubikon, čili aby o členství Maďarska v NATO a EU nebylo formálně nikdy sporu. Červenou čarou v současnosti je záležitost embarga zavedeného EU vůči Rusku kvůli anexi Krymu.
Kdy se Moskva cítí bezpečně
O zrušení resp. prodloužení sankčních opatření rozhoduje Evropská rada, čili shromáždění hlav států a předsedů vlád jako nejvyšší rozhodovací orgán EU. Tento sbor se zatím pokaždé zasazoval o zachování sankčních opatření. V Evropské radě má každý členský stát právo veta, čili Orbán ho mohl kdykoliv uplatnit, nikdy to však neudělal. Pravda, dodatečně vždy uvedl, že hospodářské sankce vůči Rusku nemají žádný smysl, jelikož Moskva kvůli nim nezmění svoji politiku, zato ruské protisankce zavedené v reakci na omezující opatření Bruselu způsobují v hospodářských vztazích udržovaných s Kremlem značné škody.
I přes přetrvávající závazek Maďarska ohledně členství v EU a NATO Proti spojenectví Putina a Orbána.
jsou jeho důvěrné vztahy s Moskvou velmi nebezpečné. Maďarská argumentace, že se jedná čistě o hospodářské vztahy a politika nehraje žádnou roli ve vztazích mezi oběma zeměmi, je nepřijatelná. O tom, do jaké míry budou vztahy mezi oběma zeměmi vystaveny politice, se totiž nebude rozhodovat pouze v Budapešti. Rusko od dob cara Petra Velikého uplatňuje vůči Evropě politiku z pozice říše. Podle zahraničně-politické doktríny vypracované v první polovině 18. století je Rusko v bezpečí, pokud je obklopeno prstencem přátelských států. Přeloženo do současného jazyka geostrategie to znamená: rozšíří-li Moskva svůj vliv na země sousední v širším či užším slova smyslu, může se cítit v bezpečí.
Vzhledem k tomu, že NATO a EU se od doby zhroucení komunismu ve východní Evropě nepřetržitě rozšiřuje směrem na východ, zatímco Putin chce částečně obnovit, či dokonce rozšířit sféru vlivu bývalého Sovětského svazu, lze klidně prohlásit: střední a jihovýchodní Evropa se stala „tvrdým jádrem“EU a nárazníkovou zónou Ruska. Putin udělal a dělá hodně pro to, aby zatlačil zpět Západ, který se podle něj nebezpečně přibližuje k hranicím Ruska. Hraje na všechny „hudební nástroje“. Na konci minulého roku zorganizoval neúspěšný převrat v Černé Hoře, aby zabránil vstupu této balkánské země do NATO. Utrpěl fiasko rovněž v Makedonii, kde se bezúspěšně pokoušel ovlivnit parlamentní volby, a tak místo rusofilní vlády se k moci dostal prozápadně orientovaný kabinet.
Putin naopak může vnímat jako úspěch, že v Bulharsku se do čela státu dostal rusofilní politik v osobě Rumena Radeva, stejně jako v Moldavsku, kde loni byl zvolen prezidentem Igor Dodon. Moldavsko ležící vedle Ukrajiny je pro Putina velmi cenné a nová hlava tohoto státu dělá přesně to, co od něj Kreml očekává: poté, co v květnu byli zMoldavska vykázáni ruští diplomaté, prezident Dodon tento krok tvrdě kritizoval a následně začátkem září vetoval rozhodnutí vlády o vyslání vo- jáků na cvičení NATO na Ukrajině simulující odražení ruského útoku. Putin potěšil nového moldavského prezidenta dárkem při jeho první návštěvě v Moskvě. Tou malou pozorností nebylo nic jiného než mapa Velkého Moldavska z 18. století. Při přebírání mapy Dodon prohlásil: „Pokud by se ruská říše nezastavila u řeky Prut, teď bychom měli Moldavsko celé“. (Prut tvoří hranici mezi Moldavskem a Rumunskem, historicky však patřil k Moldavsku i rumunský region ležící na západ od hraniční řeky.) Toto prohlášení vyvolalo v Bukurešti paniku zejména proto, že ruská hlava státu odpovídající na otázku amerického novináře před rokem prohlásila: pokud by chtěl někdo nastolit otázku vrácení Kurilských ostrovů Japonsku (ostrovy se dostaly pod sovětskou okupaci na konci druhé světové války), bylo by třeba se zabývat i otázkou hranic mezi Maďarskem a Rumunskem.
Nedávno se konalo rusko-běloruské vojenské cvičení v blízkosti hranic Polska a tří pobaltských států pod názvem Západ 2017. Od roku 2013 šlo o největší předvádění ruských sil na kontinentu. Podle generála amerických sil dislokovaných ve střední Evropě Bena Hodgese by byli spojenci NATO mnohem klidnější, pokud by věděli, jaké jsou skutečné cíle Moskvy. Jenže nikdo je nezná, jisté je však to, že podobné před- vádění vojenských sil se odehrálo i před odtržením Jižní Osetie od Gruzie v roce 2008 a před anexí Krymu v roce 2014.
Geostrategický rozpor
Maďarsko-ruské vztahy je třeba zasadit do této nejisté situace. Vůbec není v zájmu vlády v Budapešti, aby maďarské hospodářství, sotva postavené na nohy, vystavila východoevropskému konfliktu s nejistým koncem. Orbánova vláda uvažuje o silném Maďarsku, předpokladem toho jsou však nenarušené obchodní vztahy s EU. Například 30 procent maďarského vývozu směřuje do Německa a obdobný je i podíl německých společností na celkovém dovozu do Maďarska. O německých automobilkách v Maďarsku, které HDP země ročně navyšují zhruba o procento a půl, ani nemluvě. Podle výše uvedeného Kreml naopak zjevně hraje na „plíživou“destabilizaci v regionu. To vše vyvolává geostrategický rozpor ve vztazích mezi Budapeští a Moskvou, jejž mohou časté návštěvy Putina v Maďarsku jen obtížně zakrýt.
Pro Maďarsko dosud příliš nepřinášejí očekávaný výsledek ani hospodářské vztahy s Ruskem. Pokud se podíváme pouze na největší plánovaný projekt, kterým je výstavba nového bloku jaderné elektrárny v Paksi, můžeme spatřit celou řadu faktorů nejistoty. Podle některých propočtů by například ruský úvěr byl příliš drahý kvůli vysokým úrokům. Neví se ani to, jak by se mohla realizovat smluvně stanovená 40procentní účast tuzemských subjektů, neboť tolik připravených maďarských firem není.
Právě proto v maďarsko-ruských vztazích chybí společný zájem a lze očekávat, že dříve či později dojde k tvrdému vyjednávání mezi Budapeští a Moskvou. A tak, jak odeznívá uprchlická krize, může Budapešť napravit svůj vztah s Bruselem. Samozřejmě za předpokladu, že státy s rozhodujícím vlivem v EU projeví k tomu ochotu a nezavedou dvourychlostní Unii, protože maďarský přívoz se tak může snadno octnout uprostřed řeky. Západní přístav ho nepřijme a v tom východním pak už sám nebude chtít spustit kotvu.