Žižkova zbroj i mořské lastury
Jablko nepadá daleko od stromu, což platí i pro císařské rodiny. Jakmile člověk začne pátrat po původu sběratelské vášně císaře Rudolfa II., nemůže minout jeho strýce Ferdinanda II. Habsburského – milovníka všeho vzácného, kuriózního a z dnešního pohledu i obskurního.
Ferdinand II. je totiž považovaný za prvního moderního muzejníka a mecenáše, když ve své kunstkomoře na rakouském zámkuAmbras začal schraňovat vše od vzácných obrazů, šperků, drahých kamenů a zbrojí až k preparovaným zvířatům, korálům, lasturám, hodinovým strojkům nebo mučícím nástrojům.
A právě tomuto šlechtici, který v Česku dvacet let zastupoval svého otce císaře Ferdinanda I., je ode dneška věnovaná nová výstava ve Valdštejnské jízdárně Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský. Uspořádala ji Národní galerie jako pokračování série, v níž představuje důležité postavy evropské historie typu Karla IV., Rudolfa II. nebo rodu Jagellonců. Mimochodem – Ferdinandovou matkou byla poslední česká princezna Anna Jagellonská, která porodila patnáct dětí. Malý Ferdinand se jí narodil uprostřed turecké invaze v roce 1529, kdy nepřátelská vojska došla až k Vídni, než je odrazil déšť a přicházející zima.
Sám Ferdinand II. měl k Česku těsný vztah nejen svým pověřením od otce, ale také zálibou v umění, vědě a architektuře (žil tu v letech 1547–1567). Středověká sídla přestavoval na renesanční paláce a podobně se zaměřil i na Pražský hrad. V něm nechal opravit vyhořelý Vladislavský sál, zadal výmalbu svatovítských varhan italskému malíři Francescu Terziovi a založil terasovité zahrady pro pěstování citrusů, fíkovníků a vavřínů.
Z jeho popudu se začal také stavět letohrádek Hvězda, jemuž tehdy šestadvacetiletý Ferdinand osobně navrhl a v lovecké oboře vyměřil půdorys ve tvaru šesticípé hvězdy. Ve slangu dobové mystiky šlo o nebeskou pevnost „Ferdinandopyrgum“sloužící pro večírky a zábavu. Původně měl letohrádek mnohem vyšší střechu zakončenou zvonicí, která se vzpínala k nebi a dodávala stavbě éterický nádech. O dvě stě padesát let později za Josefa II. bylo po večírcích veta, Hvězda se změnila ve sklad střelného prachu a Ferdinandovu střechu nahradil fádní šestihran připomínající patronu.
Největší Ferdinandův přínos ale spočínal v mecenášství a podpoře umění a vědy. Jeho ambraská sbírka, k níž se naplno vrátil po pobytu na Pražském hradě, se stala prvním muzeem moderního střihu na světě. Skládala se z knihovny, kun- stkomory a zbrojnice, pro které vyhradil samostatné budovy. Exponáty byly seřazené v otevřených skříních podle ceny a materiálu a doplňovaly je detailní popisky s ilustrovaným katalogem. Kromě nejrůznějších kuriozit – jako byly fosílie nebo roh nosorožce – obsahovaly především vzácné obrazy, knihy a rukopisy.
O jejich složení nejlépe informuje inventář pozůstalosti sepsaný po Ferdinandově smrti v roce 1596 na příkaz Rudolfa II.. Zbrojnice obsahovala 121 zbrojí císařů, knížat a vojevůdců (včetně údajné zbroje Jana Žižky), kunstkomora 3300 předmětů a knihovna na 3500 svazků a rukopisů.
Sbírka dnes už ale není kompletní. „Část zůstala na zámku, další exponáty byly převezeny do Vídně nebo se ztratily,“říká kurátorka Blanka Kubíková. V Praze je z této kolekce k vidění okolo tří set předmětů. Že šlo o všehochuť, dokládá i dvojportrét obra Bartlmä Bona a trpaslíka Thomeleho, které si Ferdinand II. na dvoře vydržoval pro svou zábavu.
Ve Valdštejnské jízdárně je ode dneška k vidění část kuriózní sbírky Ferdinanda II. Habsburského, strýce císaře Rudolfa.
Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský