Gregory Porter smekl čapku
Fenomenální americký jazzový zpěvák Gregory Porter natočil poklonu svému celoživotnímu vzoru, Natovi „Kingu“Coleovi. Navíc v doprovodu orchestru.
Cenami Grammy ověnčený pěvec Gregory Porter proslul, krom sytého hlasu s jemným témbrem (a typické kšiltovky), především sugestivním autorským repertoárem. Točit album převzatých standardů tradičního popu a vokálního jazzu, navíc v poněkud starosvětsky bombastických orchestrálních aranžmá, se může na první poslech jevit jako krok zpátky.
Jenže k přípravě tributního retro alba Nat „King“Cole & Me měl Gregory Porter odzbrojující důvod. Navíc si rozhodně nevylámal na repertoáru legendárního „Krále“éry big bandů zuby. Pokládat se do Coleova barytonu Porterovi přirozeně sedí, nemusí se nijak stylizovat.
Porter přitom zároveň uchopil materiál dostatečně po svém, jeho hlasová barva a frázování znějí nezaměnitelně. Nevadí tudíž, že titul věnovaný Coleovi už v minulosti vydal kde kdo, včetně velikánů jako Marvin Gaye, Oscar Peterson, Sammy Davis, Jr., George Benson či Diana Krallová.
„King“mi nahrazoval tátu
„Když mi bylo pět nebo šest, Natovy písně vemně vyplnily prázdno. V mém životě chyběl táta, který nedával znát žádný zájem o mě nebo o moji výchovu. Slova z Na- tových písní tak pro mě představovala životní lekce, moudré otcovské rady, které mi tolik chyběly,“svěřil se Porter, proč se odhodlal natočit covery skladeb spojených s Natem Colem. Proti takovému důvodu nelze namítat nic.
Láska k formativní osobnosti vysvětluje procítěnost, s jakou Gregory Porter interpretuje například tak známý standard jako Miss Otis Regrets. Píseň, kterou už v roce 1934 zkomponoval Cole Porter a Nat „King“Cole ji nazpíval pro koncertní nahrávku z roku 1960. Skvěle dopadla i Kämpfertova melodie L-O-V-E (1965), kterou Cole natočil na svo- je poslední, stejnojmenné album. Jakou položku z alba vypíchneme, však záleží spíše na osobním vkusu než na nějaké objektivní „mimořádné vydařenosti“.
Gregory Porter přece u všech písní přesně věděl, proč vybral k vlastnímu nastudování právě tyto. Slyšitelně mu hovoří z duše.
Zpěvák se navíc nespokojil pouze s přebíráním. Pro toto album upravil také vlastní baladu v Coleově stylu When Love Was King. Ta sice zazněla už v roce 2013 na Porterově průlomové desce Liquid Spirit, nyní však díky širokému orchestrálnímu aranžmá získala i jistou „aktuali- zovanou patinu“Coleovy éry a do celku alba zapadne zcela bez drhnutí.
Filigránské detaily
Co se týče oněch občas muzikálově nasládlých, jindy tradicionalisticky bigbandových aranžmá pro symfonické těleso London Studio Orchestra, známé hlavně příznivcům filmové hudby: ujal se jich skladatel, aranžér a dirigent Vince Mendoza, proslulý spoluprací s Garym Burtonem, Patem Methenym, Alem Di Meolou, Metropole Orkest, Joni Mitchellovou nebo Björk. A Mendoza je mistr, který s velkým orchestrem doopravdy umí zacházet a využívat jeho možnosti. Což snadno poznáme při pozornějším poslechu už jen díky promyšleným, filigránským detailům.
Orchestrální zvuk pak vyvažuje účast vynikajícího jazzového pianisty Christiana Sandse (též Wynton Marsalis či Kenny Garrett). Nebo vášnivá sóla hvězdného trumpetisty Terence Blancharda ve skladbách The Christmas Song a L-O-V-E. Případně účast sekce dechařů z losangeleské scény.
Album Nat „King“Cole & Me samozřejmě představuje v Porterově diskografii vybočení, když ne couvnutí. Snad jde o nadechnutí před další tvorbou, možná i vyplnění doby potřebné k regeneraci autorských sil. A zřejmě také o využití momentální ohromné popularity zpěváka. Ale je tak upřímně zazpívané a muzikantsky precizní, že si pozornost zaslouží.
Gregory Porter: Nat „King“Cole & Me
Autor je hudební publicista