Jak je ti, Rakousko? Ouzko, ouzko...
Rakousko-Uhersko na tom bylo podobně jako carské Rusko – obr na hliněných nohou. Co v době míru ještě jakž takž drželo pohromadě, se během války rozklížilo a rozpadlo. Dlouhých 68 let panující František Josef I., pro mnohé jediný svorník monarchie, měl nakonec o trochu víc „štěstí“než jeho kolega car Mikuláš II.: konce své říše se nedožil a v říjnu 1916 jej nahradil devětadvacetiletý Karel I.
Poddané Jeho Veličenstva ale tahle změna příliš nezasáhla. Války už měli plné zuby a bylo jedno, zda bojovali v zákopech nebo stáli nekonečné fronty na nuzné příděly. V listopadu 1914 byly zavedeny maximální ceny obilí a brambor a od dubna 1915 přídělový systém na vše od mouky přes šaty až po uhlí.
Společnost se radikalizovala a lidová nespokojenost se podobně jako v Rusku přenesla rychle do ulic. Hladové bouře zhruba jedenácti tisíc dělníků a dělnic 25. a 26. dubna 1917 v Prostějově rozehnali střelbou vojáci, kteří zabili 23 lidí a 80 jich zranili. Proti vysokým cenám, dlouhým frontám a prázdným obchodům se ale protestovalo dál – v Českých Budějovicích, Brně, Nymburku, Náchodě, Hlinsku, Ostravě, Praze či Plzni.
Nevratně se rozevírala propast nejen mezi Čechy a Němci, ale i mezi Čechy a monarchií, jež byla od dob Palackého považována za nezpochybnitelný do- Fronta na brambory na náměstí v Plzni v roce 1917. mov, nezbytný pro rozvoj českého národa. Válečná správa smazala desetiletí bojů za politické svobody a rovnoprávnost. Již v červenci 1914 byl uzavřen parlament, Říšská rada. Úřady omezovaly občanská práva, svobodu projevu i spolčování a vytlačovaly češtinu jako úřední jazyk. Škrtalo se v učebnicích i v repertoáru divadel, uzavíraly se knihovny, cenzura zastavovala tiskoviny a časopisy, například České slovo. V listopadu 1915
bylo rozpuštěno ústředí České obce sokolské.
Ze strany rakouských úřadů padala první obvinění z velezrady. V září 1914 byl zatčen politik České strany národně sociální V. J. Klofáč, v roce 1915 starosta Sokola Josef Scheiner či významní čeští politici Karel Kramář a Alois Rašín, kteří byli následně odsouzeni k trestu smrti. Události v českých zemích šly ale jinou cestou než v Rusku.