Divokého útěk na Balkán
PRAHA Po nacistické okupaci a vzniku protektorátu opustilo české země množství mužů s cílem zapojit se do exilového odboje. Účastnili se bojových operací na západní i východní frontě a rovněž v oblasti Středního východu. Po francouzské kapitulaci v červnu 1940 zůstalo na jejím území množství československých vojáků, kteří nemohli uniknout do Velké Británie nebo se rozhodli po demobilizaci ve Francii zůstat, jiní skončili v zajateckých táborech. Řada Čechoslováků ve Francii nesložila ruce a zapojila se aktivně do protinacistického odboje. Někteří z nich prožili velmi dramatické osudy a dokonce zaplatili odvahu životem. Jedním z nich byl mladý vysokoškolský student z Prahy Milorad Divoký. názium, kde složil maturitu a zahájil studium na Vysoké škole obchodní, vzhledem k okupaci však dokončil pouze dva semestry.
Po okupaci zbytku českých zemí odešel kapitán František Divoký společně se synem a dvěma kolegy od četnictva, závodčími Františkem Herodesem a Františkem Leskotou přešli potají nedaleko obce Morávka hranice do Polska, aby se přidali k vznikajícímu exilovému vojsku. Dne 25. srpna 1939 vstoupili v Malých Bronowicích do Československého legionu, táboru v Bronowicích kapitán Divoký později i velel. Po německém útoku se Divokého skupině podařilo z Bronowic po dramatické cestě dosáhnout rumunského území, odkud je transportovali do Bejrútu a odtud do Francie.
Únik na východ
Mladého Milorada Divokého prezentovali k československé divizi v Agde 13. ledna 1940. Po kapitulaci patřil mladík k té části vojáků, jimž se nepodařilo dosáhnout záchrany v podobě evakuačních lodí. Vydal se však na nepříliš obvyklou cestu na druhý konec Evropy. Zřejmě díky svým částečně jihoslovanským kořenům se vypravil do Jugoslávie, jíž se mu skutečně podařilo dosáhnout. Zapojil se tam do protiněmeckého odboje, byl však po čase zatčen a Němci deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Zde roku 1943 v důsledku útrap zemřel.
Jeho otec ve Francii, a potom i Velké Británii velel československému polnímu četnictvu. Vrátil se do Československa k policejní práci, po komunistickém převratu v únoru 1948 znovu odešel do Velké Británie, kde se účastnil exilového života a ve věku osmdesáti let skonal v Londýně.