Radostná zvěst podle Luthera

Před 500 lety ( 31. října 1517) v německém Wittenbergu uveřejnil teolog a kazatel Martin Luther svých 95 tezí neboli Disputaci o moci odpustků a stal se zakladatelem protestantismu. Protože je to výročí velké důležitosti a významu, připomeňme si ho také jazykovým pohledem na některé důležité náboženské výrazy týkající se křesťanství.

Proč se v souvislosti s Martinem Lutherem (a luteránstvím) mluví o protestantismu nebo protestantství ao protestantech, je asi zřejmé: jde zkrátka o nábožen- ský směr, který protestuje proti zavedeným církevním názorům a praktikám, konkrétně těm katolickým. Mimochodem samo slovo protest se odvozuje od latinského protestari, tedy (veřejně) dosvědčovat, tvrdit a skládá se z předpony pro- a základu testari (brát za svědka, dosvědčovat). Výrazy katolický, katolictví či katolík jsme podle Rejzkova Českého etymologického slovníku převzali z latinského catholicus (= obecný, všeobecný), ale původ mají v řeckém kathólou (= vcelku, vůbec, všeobecně). Jiný proud křesťanství, tedy evangelíci a evangelismus odvozují svůj název od biblického evangelia. Evangelium má svůj původ rovněž v řečtině. Řecké euangélion znamená dobré poselství, někdy se překládá i jako radostná zvěst nebo radostné poselství, protože podává zprávu o životě a skutcích

JAZYKOVÉ OKÉNKO

Ježíše Krista. Tentýž původ má i české anděl (= posel, zvěstovatel). Asi není třeba dlouze hloubat nad tím, jakého původu je spojení anglikánská církev (souvislost s Anglií je jasná) či kalvinismus (jako se luteráni odvozují od Luthera, kalvinisté zase od Jana Kal- vína). Jazykový význam pravoslaví také není tak těžké odvodit. Co se týče původu, jde o doslovný překlad řeckého orthodoksía, které se překládá jako pravá víra či pravá oslava boha. (Odtud pochází výraz ortodoxní, ten má však v současném jazyce vedle náboženských i mnohá jiná užití. Můžete být ortodoxní countryový zpěvák, ortodoxní punker, ortodoxní surrealista, ortodoxní slalomář, a třeba i ortodoxní marxista.) Různých církví a proudů je v křesťanství mnoho a nelze je tu všechny popsat.

Proto zakončeme jazykový exkurz samotným křesťanstvím. Vý- raz křest (od kterého se křesťanství, křesťanský a křesťan odvozují) je všeslovanského původu: staroslověnské (po r měkký jer, po t tvrdý jer) znamenalo kříž. Přejato bylo patrně ze starohornoněmeckého jména Krista ( Krist, Crist, Christ), jež se sem dostalo přes latinské Christus z řeckého Khristós (= pomazaný). Ať už jsme jakéhokoli vyznání, či naopak zcela přesvědčení ateisté, berme toto výročí počátku reformace jako příležitost k zamyšlení nad věcmi, které nás přesahují.

Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR