Údolí, jež lemuje říčku Liběchovku
Do Tupadel. z Liběchova
Náš hlavní cíl? Mordloch, jeskyně s nepěkným jménem a ještě horší pověstí, a další úžasná skalní výtvarná díla v okolí, od Harfenice přes Hada a Sedm chlebů až po Čertovy hlavy a jeskyni Klácelku. Hodit se vám bude navigace anebo podrobná mapa a pak oblečení, které vám nebude líto trochu umazat. Tenhle výlet vás totiž občas srazí na kolena anebo vás donutí lézt do míst, kam byste jindy rozhodně nelezli.
Náš příběh začíná daleko odtud, ve Lnářích, v někdejším barokním klášteře bosých augustiniánů. Dnes slouží jako psychiatrická léčebna, ale my se vrátíme do dob kolem roku 1835, kdy tu pracoval jako kuchtík Václav Levý. Jeho osud změnil statkář Veith z Liběchova; všiml si jeho výtvarného talentu a poslal ho do škol, napřed k sochaři Linnemu do Prahy a později do Mnichova k sochaři Ludwigu Schwanthalerovi. Z Václava Levého se stal uznávaný sochař a později také první učitel sochaře Josefa Václava Myslbeka. Jeho díla najdete v Římě, ve Vídni, v Plasích, ve svatovítské katedrále anebo na průčelí karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze – a pak také ve volné přírodě pod širým nebem na Kokořínsku, tedy v místech, kde byste je rozhodně nečekali. Dalo by se říci, že do zdejších skal chodil Levý trénovat a my díky tomu můžeme obdivovat řadu kuriózních soch. Počítejte ale s tím, že leccos už ohlodal zub času, smyly deště a poničili ti, kteří se tu toulali před vámi – ostatně všechny skvělé Levého kousky už vznikly před více než 150 lety.
Přes lesy k Mordlochu
Pokud cestujete s dětmi, pamatujte na to, že k nejznámějším Levého dílům, tedy k Čertovým hlavám a jeskyni Klácelce, se dostanete jedině pěšky. Trasa je sice kratší než putování k Mordlochu, ale vede víc do kopce i z kopce a s kočárkem ji nezvládnete. Naopak k Mordlochu a k dalším místům dojedete téměř s jakýmkoliv postrkovadlem, i když vás občas na cestách překvapí záludné písečné pasti. Zkrátka Kokořínsko je království pískovců a písku.
Značení cesty je ale jednoduché jako pověstná facka, protože z Želíz vás až k Mordlochu pohodlně dovede žlutá značka. Chce se to jen trochu rozhlížet a občas si třeba kousek zajít do lesa, abyste o něco nepřišli. Levého fantaskní díla totiž během let sváděla (a do- dnes svádí) k vlastní tvorbě další autory, a tak na vás porůznu ze skal budou vykukovat zvláštní tváře a prapodivné bytosti. Objevíte třeba Harfenici (dívku s harfou v ní poznáte jen s velkou dávkou fantazie), k níž patří ještě řada dalších tváří a nevelká jeskyně. Had vám poslouží jako rozcestník – odbočte k západu. Cestou budete míjet spousty bezejmenných skalních útvarů, kterým pomohly lid- Hluboko v lesích se skrývá loupežnická jeskyně Mordloch, zlatý hřeb pro lovce morbidních historek. Tohle doupěmá temnou minulost, ostatně název napovídá, že v okolí se pilně mordovalo a přepadávalo. Loupežníci byli nakonec pochytání a pobiti. V Mordlochu je vystřídal poustevník. Ani jemu ale toto bydlo štěstí nepřineslo; jednoho dne jej našli zavražděného. Údajně byl pohřben v rohu větší prostory vedle kostřiček dvou dětí a spolu s vražednou dýkou.
Do Mordlochu se dá vstoupit bez větších problémů, i když ne každý k tomu má chuť; větší prostor, lehce přitesaný a pohodlně vysoký, ústí do nižší jeskyně. Při výšce stropu necelý metr sem pohodlně vlezou jedině trpaslíci, psi a děti. K tomu si připočtěte očazený strop, vcelku odpudivé vzezření a často bohužel i hory odpadků; zkrátka dodnes jde o prvotřídní doupě šupáků. Mordlochu se ruka skalního všeuměla Levého nedotkla, a není autorem ani nedalekého útvaru nazvaného Sedm chlebů. Ten skutečně vypadá tak, jako by na sebe někdo narovnal spoustu obřích bochníků – že by obři?