Masaryk, Rusko a Evropa
Mezi přední evropské znalce ruské společnosti, literatury a náboženství patřil na přelomu 19. a 20. století také T. G. Masaryk. Intenzivně četl ruskou náboženskou, politickou i krásnou literaturu a inicioval překlady ruských děl. Rusko několikrát navštívil a cílem jeho cest bylo především poznat náboženský život a více proniknout do ruského pravoslaví, k němuž se jinak stavěl velmi kriticky. Udržoval kontakty s významnými ruskými intelektuály a spisovateli, například L. N. Tolstým, jehož také osobně navštívil a s nímž debatoval o filozofii a náboženství.
Tyto své zkušenosti pak zhodnotil v rozsáhlém díle Rusko a Evropa, které začalo vycházet v německém jazyce v roce 1913 a učinilo z něj uznávaného odborníka na Rusko v Evropě i ve světě. V předmluvě k tomuto dílu Masaryk uvádí: „Ruskem jsem se zabýval od mládí.“Chce v něm podle svých slov „postihnout nitro Ruska z jeho literatury“.
Pouhý „maturitní examinátor dějin“
Masaryk začíná základními problémy ruské filozofie dějin a náboženství od Svaté Rusi přes Petra Velikého až poMikuláše II. Pak se soustřeďuje na ruskou filozofii dějin, zabývá se P. J. Čadajevem, V. G. Bělinským či Alexandrem byl pro Masaryka spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj Gercenem, M. A. Bakuninem a Nikolajem Černyševským. Masaryk sleduje také vliv západní filozofie na ruský idealismus, socialismus a marxismus. Klíč k ruskému intelektuálnímu světu se pak snaží nalézt právě v krásné literatuře především prostřednictvím F. M. Dostojevského, ale také L. N. Tolstého.
Kniha vyvolala ve své době velký zá-
jem intelektuální veřejnosti. Jak upozorňují historici Martin Beisswenger a Petr Roubal, ostrou kritiku napsal v roce 1914 i Lev Trockij, podle něhož se Masaryk samozvaně ujal role „maturitního examinátora ruských dějin“, a než aby vysvětloval historii, jen filozoficky a mravně hodnotil jednotlivé osobnosti ruských intelektuálních dějin.