Gumová cukrárna pro kutily
Doba se mění, ale Guma zůstává stejná. Pražský obchod Guma rodiny Veselých nabízí zboží z pryže na stejné adrese v Ječné ulici již desítky let. Za totality byl jedinou prodejnou v metropoli s pěnovým molitanem. Dnes je malý krámek se svou výstřední výlohou i staromódní atmosférou poutákem pro kolemjdoucí, kteří prahnou po nákupu s nostalgií.
PRAHA Jako když se zastaví čas, napadne každého, kdo vstoupí do obchodu Guma v Ječné ulici. Na pražském Novém Městě tu stojí již 80 let. U stropu visí řada nafukovacích míčů pro děti, na pultu jsou kromě přihrádek s gumičkami a těsněním všech tvarů i velikostí vyrovnané role s ubrusy, prostor u dveří zase patří ohromným svitkům podlahových krytin. Na první pohled chaos, na ten druhý pečlivě vyrovnané zboží s ručně psanými popiskami a cenovkami.
Žádné cenové trháky natištěné oranžovou barvou a upozornění na slevy tu nenajdete. Čas tu i pomalu utíká. Povinností prodavače tu není jen zákazníkovi dobře poradit, ale i si popovídat. Právě atmosféra krámku je jedním z hlavních důvodů, proč sem zákazníci v době obchodních center a e-shopů stále chodí.
Turistická atrakce
Jsou dvě minuty po otevírací době. V devět hodin ráno se tu už několik zákazníků sklání nad nabídkou produktů z pryže. Marie Veselá se právě nechává fotit ve výloze svého obchodu. Zaměstnanec v modrém plášti pečlivě čistí výlohu, aby na majitelku mezi nafouknutými těly zvířátek z gumy bylo dobře vidět.
„Tolik fotek co se udělá na naší výloze,“kroutí nechápavě hlavou majitelka obchodu. „Chodí sem Holanďané, Angličané, Belgičani i Finové, že jim kamarádi ukazovali fotky naší výlohy a oni ji chtěli vidět na vlastní oči,“vypráví.
Guma je tak vyhledávaným cílem pražských průvodců, kteří sem vodí turisty za desítky let starým obchůdkem. Lákají je také již tradiční hračky od firmy Fatra, které jsou známé od Londýna po New York. Barevná výloha Vše pro kutily, chalupáře, ale i kulisáky s gumovými hračkami by mohla být lehce zaměněna za výkladní skříň hračkářství.
„Do roku 1996 jsme byli jejich vlajkovou prodejnou. Měli jsme všechny jejich výrobky včetně hadiček a pytlíků na moč,“vzpomíná Veselá. „Pak začali zvířátka znovu vyrábět. Všechny děti, které je měly v 70. letech a žijí dnes po celém světě, si sem na jejich nákup posílají příbuzné. Do letadla se to pěkně vejde,“říká a ukazuje na žlutou žirafu, která byla před pěti lety šampionem americké výstavy hraček 20. století.
Z pestrobarevných nafukovacích hraček pro děti byly povýšeny na designové objekty, když se k modrému slonovi a oranžovému koníkovi přidaly i novější modely v podobě nafukovací kozy nebo psa Bulíka.
Chalupáři, baristé i pacienti
Zakladatelem místního podniku s nabídkou výrobků z pryže byl v roce 1937 Otto Schliedler. Po znárodnění se ale jeho správcem stal Václav Veselý, jehož rodina vede podnik dodnes. „Děda Veselý, tatínek mého muže, měl zmapované fabriky po celém Česku. Byl to žoviální pán, krásný člověk. Jeho měli opravdu lidi rádi. Uměl se s nimi i napít, prostě ob- chodník každým coulem. Osobní kontakty jsou v obchodě to nejdůležitější,“upozorňuje po několikáté Veselá, která nyní vede Gumu se svým synem Markem.
Vycházíme po schodech přímo nad krámek do malé pracovny. V kanceláři se starým dřevěným nábytkem se hromadí stohy desek s lejstry, z rádia hrají tiše Bee Gees a na zdi v pravítkem nalajnované tabulce visí tržby. Rukou napsaný pracovní plán zaznamenává měsíc po měsíci. Kdysi milionové tržby už ale nejsou realitou. Obchod se šesti zaměstnan- ci nyní podle majitelů utrží mezi 300 až 400 tisíci měsíčně.
Výrobků z pryže je tu něco kolem dvou tisíc položek. Hadicemi, pláštěnkami nebo molitanem výčet sortimentu jen začíná.
„Jsme taková cukrárna pro chalupáře, technické kutily, firmy,“vyjmenovává Veselá. „Pak jsou našimi zákazníky kávoví baristé či zdravotnictví, protože děláme silikonové hadičky všech rozměrů. Výjimkou nejsou výtvarníci, televizní produkce nebo dopravní podniky a také trhovci, kteří potřebují fólie na zakrytí stánků. Nedaleko máme nemocnici, takže sem chodí těhulky pro poporodní kruhy.“Dodavatelé jsou z 20 procent čeští výrobci, trh ale ovládá především Čína.
„Našimi zákazníky jsou ale i obyčejní lidé. Přijde paní a potřebuje deset odpadkových košů. Vyhovujeme jim i v takových věcech. Oni starší lidé do obchodních domů neradi,“říká Veselá.
S obchodními domy, kde zákazník nakoupí všechno na jednom místě, prý nebojují. Naopak jsou přesvědčeni, že zlatá doba velkých nákupáků právě končí.
„I mladí teď říkají, zaplať pánbůh, kdyby zase ty krámečky byly malý,“říká Veselá. „Po 25 letech rozjetých center si myslím, že se obchůdky zase vrátí. Čerstvou šunku si koupíte tady na rohu, kafe zase támhle, tam zeleninu a tam pečivo. To by bylo potřeba, aby lidi nakupovali kvalitně a jen když potřebují.“
Obchod sice internetové stránky provozuje, e-shop ale ještě přes přemlouvání zákazníků nespustili. „Je to velká zodpovědnost, to není jen tak,“kroutí hlavou Marek Veselý.
Bacil Guma
Místní zákazníci mají Gumu jako zastávku mezi pekařstvím a lékařem. Výjimkou tak není ani paní, která tu prý kupuje ubrus už po 40 let, vždy před Vánoci a na jaře.
Svítící neon se čtyřmi písmeny GUMA se na fasádě domu v Ječné objevil v 80. letech před plánovanou návštěvou tehdejší- ho vládce Sovětského svazu Michaila Gorbačova.
„Drobné zboží tehdy dostalo peníze na Potěmkinovu vesnici. Když měl přijet Gorbačov, na trase, po které měl projíždět, se zrekonstruovala většina obchodů. Tak vzniklo oněch osm písmen,“vzpomíná Veselý.
„Všechna ta léta hrozně utekla,“povzdechne si jeho matka. „Manžel zemřel náhle před pěti lety. Pak jsem si řekla: A dost, zavřeme to,“vzpomíná Veselá. Ale nakonec to dopadlo jinak.
„Děda i táta sem chodili pracovat do pozdního věku. Nemohli bez toho být a máma taky ne. Je to jako nemoc. Chytnete bacil Guma, a je to,“směje se syn Marek.
„Děláme 12 hodin denně. O víkendech jezdím do Německa a sháním lidem žluté kačenky do vany,“vypráví se smíchem Veselá. Majitelka už by ale chtěla podnik předat synovi a odejít na odpočinek.
Jeho záměry s obchodem jsou prý jasné. „Aby to všechno fungovalo stejně,“plánuje Veselý.