Pan „černá nula“v čele parlamentu
Je možné, aby měl někdo, kdo strávil nepřetržitě 45 let ve Spolkovém sněmu, po takové době ještě radost z politiky? Wolfgang Schäuble ukazuje, že to jde.
a ještě před kancléřkou. Pravomoci má sice nulové, jeho politický vliv ale bude přetrvávat. V jeho případě půjde zřejmě především o to, aby budoucí vláda pokračovala v dosavadní politice „černé nuly“čili vyrovnaných financí.
V roce 2014 jako vůbec první ministr financí od šedesátých let dosáhl toho, že se německý stát přestal zadlužovat.
Jistě, bylo to i výsledkem velmi příznivého souběhu ekonomického růstu země a nízkých, až negativních úrokových sazeb, jež německé státní pokladně přihrnuly, v podstatě jen tak, miliardy eur navíc.
Leckterý jiný ministr financí v eurozóně nadšení z nenadálého německého štěstí nesdílel. Jejich nejčastějším argumentem bylo, že Berlín financuje vlastní hospodářský růst na úkor ostatních členů eurozóny.
Schäuble ale podobnou kritiku odmítal, naopak poukazoval na to, že „Němci zkrátka udělali své domácí úkoly včas“, čímž myslel především reformu pracovního trhu a uplatňování rozpočtové odpovědnosti.
Se svým názorem německý ministr financí narážel zejména v době vrcholící krize eurozóny, kdy se během první poloviny roku 2015 rozhodovalo, zdali ji Řecko bude muset jako vůbec první stát opustit.
Právě Schäuble, jenž tehdy trval na tom, aby nový radikálně levicový aténský kabinet premiéra Alexise Tsiprase dodržel závazky dřívějších vlád, přispěl k tomu, že se přetahovaná s Řeky proměnila ve válku nervů, která zasáhla celou Evropskou unii.
Na druhé straně pomyslné barikády přiléval olej do ohně řecký ministr financí Janis Varufakis. Ten své tažení za „spravedlnost pro Řecko“pojal jako antitezi vůči Německu a šéfovi jeho státní pokladny.
Že si Schäuble s Varufakisem ani trochu nesedli a příliš se nenamáhali vzájemné spory překonat, ukázalo i několik společných tiskových konferencí, kde se jejich dva neslučitelné pohledy k pobavení novinářů střetly.
Do dějin pak vešlo zejména Schäubleho prohlášení z konce února 2015. Po jednom z nesčetných krizových jednání, kdy šlo o to, jestli bude záchranný pro- gram pro Řecko pokračovat, německý ministr financí uzavřel diskusi slovy „Osmadvacátého ve 24 hodin je konec“a toto ultimátum přednesl německý politik pro něj typickou kombinací angličtiny a rodného švábského nářečí.
Merkelová udržela Řeky v eurozóně
Přesto nakonec Řecko v měnové unii zůstalo, a to právě kvůli tomu, že ho tam chtěli udržet Němci. Byla to hlavně kancléřka AngelaMerkelová, jež se v rozhodující chvíli postavila proti vlastnímu ministrovi financí.
Nestalo se poprvé, kdy panovaly mezi dvěma klíčovými osobnostmi německé vlády, Merkelovou a Schäublem, v tak zásadní věci názorové rozdíly.
Ve skutečnosti za tím ale byla jasná dělba práce. Kancléřka, označovaná často za jednu z nejvlivnějších světových politických osobností, představovala „vlídnou tvář“, naproti tomu Schäuble ztělesňoval zásadovost.
Pro Merkelovou začalo být časem stále důležitější, že měla na prominentním místě v první politické linii právě někoho, jako byl Schäuble.
Zatímco východoněmecká protestantka Merkelová prosazovala ve vlastní straně klíčové změny a označovala je za projevy modernizace, začal hrát západoněmecký protestant Schäuble roli spojky s konzervativním křídlem křesťanských demokratů (CDU), pro něž byly vize předsedkyně Merkelové příliš radikální.
V červnu 1991 to bylo jeho vystoupení, díky němuž poslanci rozhodli, že hlavním městem sjednoceného Německa bude Berlín
Plně se to projevilo během uprchlické krize roku 2015. Skutečnost, že kancléřka nekontrolovaný příchod tisíců lidí denně politicky přežila, souvisí právě se Schäublem a s tím, že své šéfce nevpadl do zad.
Všechny domnělé či skutečné plány na svržení Merkelové z čela strany a vlády ztroskotaly na otázce, kdo by ji případně nahradil. Jediný, kdo připadal v úvahu, byl totiž právě Schäuble. Ten se tak aspoň na stará kolena mohl stát jedničkou německé politiky, o což ho vminulosti připravili nejprve Helmut Kohl a později právě Angela Merkelová. On ale zůstal loajální.
Přísně vzato svojí šéfce po letošních volbách prokázal ještě jednou službu tím, když netrval na tom, aby po volbách pokračoval jako strážce státní pokladny.
Jeho odchodem získala kancléřka důležitý manévrovací prostor pro právě probíhající vládní vyjednávání. Liberální Svobodní demokraté (FDP), s nimiž se v novém kabinetu pevně počítá, si totiž skoro ultimativně řekli o křeslo příštího ministra financí – Wolfgang Schäuble nechtěl stát jejich ambicím v cestě.