Jóga, chardonnay a Hillary
Všichni musíme žít s následky svých rozhodnutí, tím, byly PR záležitostí; měly jí usnadnit politickou kariéru. Ta už ji nečeká, proto tato kniha, ať už s jejím psaním pomáhal kdokoli, vydává obraz nejpřesnější.
A obsahuje i vtipné momenty. Co jí řekl exprezident George W. Bush v pátek 20. ledna 2017 po inauguračním projevu Donalda Trumpa? „To byly ale divné sračky!“– což Hillary duchaplně glosuje: „Zřejmě jde o texaský způsob, jak vyjádřit, že se mu nelíbil.“
Nebo na otázku, jak zvládala prohru, odpovídala: „Chardonnay pomáhalo.“„Chardonnay a jóga.“Napsat opakovaně „Chardonnay a jóga“působí jako záměrná snaha, ba mánie utvrdit každého „rednecka“a „hillbillyho“v jejich předsudcích a stereotypech o bohatých levicových liberálech ze severovýchodního a západního pobřeží, kteří, jak přece každý ve „skutečné Americe“ví, holdují chardonnay a cvičí jógu místo toho, aby si dali bourbon, pivo, steak a jeli si do lesů zastřílet, jak to dělá každý „skutečný Američan“…
„Chardonnay pomáhalo“– to by mohl být Hillaryin epitaf. Ale není. Je tady toho ještě víc.
Zoufalý stoupenec Hillary by mohl začít řvát: „Proč, proč, proč? Proč jsi musela tolik lhát, až ses stala nedůvěryhodnou? Proč jsi tvrdila, že když jsi přistála na letišti v Sarajevu coby first lady v polovině 90. let, byla jsi pod palbou srbských sniperů a musela ses krýt, když to nebyla pravda? Proč jsi tvrdila, že rodiče tě pojmenovali „Hillary“na počest sira Edmunda Hillaryho, který pokořil Mt. Everest, když tak učinil pět a půl roku poté, co ses narodila?“
Drobné, zbytečné lži; nebyl pro ně žádný důvod. To je clintonovská vlastnost, lhát více, než je u politiků obvyklé. Bill měl štěstí, že byl Antinixon: Nixon vypadal, že lže, i když mluvil pravdu; Clinton vypadal, že říká pravdu, i když lhal. Tuto vlastnost od něj Hillary nepřevzala, je nepřenosná; ona si však myslela, že co prošlo Billovi, projde i jí. Mýlila se.
Hillary Clintonová vydala vzpomínkovou knihu. Dalo by se říct, že je hned v několika ohledech pomýlená. Základní omyl skrývá už název What Happened (Co se stalo) – chybí v něm otazník. Neúspěšná uchazečka o nejvyšší americký úřad totiž nepíše o tom, co se stalo. Možná to ani neví, možná si to jen nechce připustit.
Prosím, omluvte mě
Kniha je důkazem, proč se Hillary Clintonová nikdy neměla stát prezidentkou USA. Píše o sobě: „Kandidovala jsem na prezidentku, neboť jsem si myslela, že budu dobrá. Myslela jsem, že ze všech možných kandidátů mám ty nejpodstatnější zkušenosti, nejdůležitější úspěchy, ambiciózní, leč dosažitelné plány, jakož i temperament vše ve Washingtonu prosadit.“
Ale jaké úspěchy? Feministická „ikona“se stala zajímavou nikoli díky sobě, nýbrž manželovi. Bez Billa by nebyla nic; za vše, čeho v politice dosáhla, vděčí tomu, že byla Billovou manželkou. Ten z ní učinil první dámu, proto pak byla zvolena senátorkou v demokratickém státě New York (a neprosadila jediný významný zákon), proto kandidovala (neúspěšně) na prezidentku v roce 2008, proto se následně stala (neúspěšnou) ministryní zahraničí v prvním volebním období Baracka Obamy a proto kandidovala na prezidentku opět v roce 2016.
Úspěch skrze manžela nezní právě jako feministický ideál...
Když kniha vyšla (12. září), média se dotázala Claire McCaskillové, demokratické senátorky za stát Missouri, co říká o propagačním turné Hillary po Americe. Senátorka se zamyslela, pak řekla: „Prosím, omluvte mě“– a odešla. Měla pravdu. Bude-li se Hillary vyskytovat v blízkosti příštího demokratického kandidáta na prezidenta v roce 2020, Trump opět vyhraje.