Na Kampě hoří hříva nejen Fillovi
Název výstavy Muž s hořící hřívou těžko vzbudí asociaci s malířem Emilem Fillou. Museum Kampa pod ním přesto prezentuje jeho díla z období, kdy se úzce přátelil s představiteli Skupiny surrealistů a kdy ho tento směr ovlivnil v souvislosti s tvorbou jeho významných současníků.
Ze stěn se na diváka valí smršť surrealistických podob přecházejících do exaltovaných scén. Z velkých expresivních pláten je cítit dramatičnost, kterou umělci byli schopni vtisknout i do figurálních výjevů. Fillovy oleje jsou na Kampě konfrontovány s plátny s obdobnými náměty od Jindřicha Štyrského, Toyen, Františka Janouška, Aloise Wachsmana, Františka Muziky, Vladimíra Sychry, Františka Vobeckého, sochaře Vincence Makovského a kolážemi Karla Teiga.
Dosud podceňované Fillovo imaginativně laděné období, které bylo násilně ukončeno jeho zatčením gestapem, nabízí vhled do malířova teoretického myšlení
vána v roce 1937), najdeme příklad jiného uměleckého ztvárnění shodných prvků. André Masson, založením surrealista, volil názornější styl, výraznou rudou a více fantaskní pojetí. Emil Filla docílil dynamičnosti použitím ještě kubistických linií, avšak již s tvrdšími tahy, silnými konturami a kontrastními tóny. Příklon Filly k novému výtvarnému názoru ovlivnil výrok Andrého Bretona o křečovité kráse, přátelství s umělci o více než jednu generaci mladšími i snaha o obrodu S.V.U. Mánes, jehož byl šedou eminencí. Velký vliv měla i jeho ctižádost neustrnout ve vlastním vývoji a udržet trend s novou orientací českého i zahraničního umění.
Pro zkušeného malíře to znamenalo nečekaný impulz. Opětovný zájem o ženské tělo, mytologii a zvířecí zápasy mění Fil- lu, malíře strohých zátiší, ve výraznějšího autora, který se snaží proniknout i do oblastí, jež mu byly dříve vzdálené jako nevědomí a iracionalita. Čeští surrealisté ho vyzdvihli obdobně jako pařížští Picassa, čímž ukázali, že i kubismus může mít hlubší obsahové kořeny, než se ve dvacátých letech předpokládalo.
Nápad kurátora Karla Srpa samostatně rozebrat etapy Fillova tvůrčího potenciálu v jednotlivých obdobích se ukázal jako divácky zajímavý. Srp se Fillovým příklonem k surrealismu v letech 1931–1939 zabývá také v obsáhlé knize vydané k výstavě nakladatelstvím Argo a Museem Kampa. Jsou v ní zveřejněny i dosud nepublikované kresby, jimiž malíř přispěl do Erotické revue, ve které se skrýval pod značkou LL. Výstava prezentuje díla ze třiceti státních i soukromých sbírek. Jsou vybrána tak, aby výrazným způsobem poukázala na proměnu obsahu i formy Fillovy tvorby zmíněného desetiletí v kontextu s díly nejvýznamnějších tuzemských surrealistů. Řada Fillových obrazů, zejména s motivem ženského těla (Žena v lenošce, Žena, Sedící akt, Ležící žena), tematicky korespondují s kolážemi Karla Teiga, zároveň odkazují i k obdobně zpracovaným námětům Pabla Picassa.
Dosud podceňované Fillovo imaginativně laděné období, které bylo násilně ukončeno jeho zatčením gestapem, nabízí vhled do malířova teoretického myšlení i vzácné schopnosti přijmout a zpracovat nový umělecký směr. Expozice dokumentuje pohnuté období související s nástupem nacismu a vypuknutím španělské ob- čanské války v létě roku 1936, která nalezla bezprostřední odezvu v obrazech Filly, Janouška, Wachsmana, Sychry či Muziky. Na Kampě jsou k vidění také méně známé návrhy k oponám divadla E. F. Buriana od Wachsmana a Sychry, které rovněž na situaci ve Španělsku reagují.
Vzájemný respekt Filly a Štyrského krystalizuje v obapolné zaujetí zásluhou Fillova instinktu, kterým se řídil, když jako nejvlivnější zástupce S.V.U. Mánes propůjčil v roce 1935 výstavní síň nastupující generaci surrealistů. Jistěměl v paměti, co o něm dva roky předtím Štyrský napsal v recenzi na výstavu jeho kreseb: „Kreslící malíř, toť muž s hořící hřívou!“
Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus 1931–1939, Museum Kampa, Praha, do 11. 2.