Neutrální, přesto do bojů vtažení
eskoslovenské legie se v lednu 1918 ocitly na Ukrajině v nebezpečné situaci. Zatímco bolševici jednali o míru, snažili se prosadit svou moc na Ukrajině. Vedení Československé národní rady veřejně deklarovalo 8. února 1918, že „naše vojsko nikterak neustupuje od svého revolučního boje proti Rakousku-Uhersku a Německu“. Československý sbor o více než 40 tisících mužích byl prohlášen za součást československé autonomní armády ve Francii.
Masarykovi se také podařilo uzavřít smlouvu, díky níž byla legiím přiznána „nejpřísnější neutralita“a umožněn odchod do Francie. Československá odysea mohla začít. Hrozilo ale dvojí nebezpečí: radikální socialisté se snažili agitací získat Čechoslováky pro revoluci. A někteří legionáři na to slyšeli. Dne 24. února 1918 se sešli zástupci sociálnědemokratických a socialistických skupin legionářů na Rusi a pod vedením pozdějšího výkonného předsedy KSČ Aloise Muny založili Československou revoluční radu dělníků a vojáků. Ta se ale rychle – také díky Masarykovu zásahu – rozpadla.
Německý útok odražen
Druhé nebezpečí bylo vážnější: na Kyjev postupovaly německé divize. Evakuace sboru musela začít co nejdříve. Legioná- 1. československého střeleckého pluku Mistra Jana Husi ři byli rozhořčeni, že musí své pozice vyklízet: „Byli jsme vzteklí, když jsme viděli, my, mizerně oblečení a mizerně vyzbrojení, ohromné sklady, opuštěná těžká děla. Za našimi zády se jich zmocňovali Němci,“cituje legionáře Františka Prudila kniha Českoslovenští legionáři (1914–1920).
Při bojích u Bachmače u Kyjeva od
8. do 13 března 1918 se legionářům pod vedením kapitána Ludvíka Krejčího, budoucího náčelníka hlavního štábu prvorepublikové armády, a poručíka Stanislava Čečka, budoucího divizního generála, podařilo odrazit německé útoky a krýt úspěšný ústup jejich spolubojovníků dál na východ. Padlo 45 Čechoslováků, 40 bylo nezvěstných a 210 raněno.