Cesta ke kostelu pod zemí
Chrám u Bíliny byl před 30 lety kvůli uhlí nezničený zasypán. Mladý architekt by ho rád zpřístupnil
PRAHA/RADOVESICE Již téměř půlstoletí neexistuje. Obec Radovesice nedaleko Bíliny byla počátkem 70. let minulého století v důsledku důlní činnosti zcela zbořena. Jedinou nestrženou stavbu představoval kostel Všech svatých. Ten byl v roce 1983 téměř neponičený zasypán skrývkou a v místní výsypce se v tehdejší podobě vyskytuje patrně dodnes. Na jeho existenci nyní upozornil absolvent architektury Adam Kössler, jenž v rámci své diplomové práce přišel s myšlenkou jeho zpřístupnění.
K zasypanému kostelu v Radovesicích se Adam Kössler dostal skrze jiný projekt. Když sháněl materiál k tématu obcí zatížených být torzo, ale věřím, že stojí,“dodává vzápětí energicky. Nápad tak byl na světě.
Rodák z Prahy svou diplomovou práci s názvem Zasypaný kostel Všech svatých tvořil v rámci studia architektury na liberecké univerzitě v ateliéru Fránek/Raková. Při jejím zpracovávání zkoumal několik variant, jak stavbu s povrchem propojit. Diagonální ani vertikální vrty nepřipadaly v úvahu, jak posléze zjistil. Zvítězila tak na první pohled nejjednodušší možnost: horizontální štola.
Pod zem výtahem
Nejprve by tak bylo třeba vyhloubit kolmou betonovou studnu. Za pomoci tryskové injektáže, během níž se mísí hmota s betonem, by se následně musel zafixovat materiál nad kostelem a v jeho okolí. Kolem stavby by tak vznikl betonový sarkofág, z něho by se postupně odebírala skrývka se zeminou. Návštěvníci by se do podzemí spouštěli výtahem vybudovaným ve zmiňované betonové studni. Po výstupu z výtahu, jejž by obklopovalo schodiště s galerijními prostory, by přešli do hlavního sálu. Na jeho konci by byla vytvořená další studna, světlovod, který by sváděl do nitra stavby světlo z povrchu. „Zdá se to jako utopie. Technicky by to ale mělo být proveditelné. Vycházel jsem z technologie, která je dostupná, a vše konzultoval s inženýry,“říká devětadvacetiletý mladík.
Jeho práce si po zveřejnění v architektonickém magazínu Intro všimlo několik odborníků i osobností veřejného života, kteří si myšlenku již bývalého studenta pochvalovali. „Kdyby byla touha společnosti obrodit se v duchu kulturní tradice, duchovních hodnot a jiných ideálů, než jsou materiální, má projekt velkou cenu. Svoji cenu však rozhodně má už jenom proto, že vznikl,“říká například architekt Josef Pleskot.
U zástupců majitele výsypky, společnosti Severočeské doly, s nimiž svou diplomovou práci konzultoval, se prý se svým projektem setkal s jemným výsměchem. Firma však Ďpřípadné zpřístupnění kostela nevylučuje. Radovesickou oblast postupně rekultivuje, přičemž poslední obnovovací práce by měly být zrealizovány v roce 2030.
Rozhodně se nezachoval v původním stavu. Nedělám si iluze, může to být torzo, ale věřím, že stojí.