Vlasta ze Srní všechno přebil
Do diváckého povědomí se Zdeněk Palusga (* 1956) zapsal postavou policisty v seriálu Policie Modrava. Do té doby byl převážně divadelním hercem a na svém kontě má důležité charakterní role, které vytvořil v libereckém divadle, v Divadle Labyrint a v posledních letech na Fidlovačce. V rozhovoru mluví o restartu této scény, o hraní, ale také o psaní her, kterému se občas věnuje.
LN Teď je z vás televizní hvězda. Jaké to je?
Hvězda? To ne. Já si tak nepřipadám. I když občas je to „zábava“. Dával jsem rozhovor do jistého bulváru, redaktor byl fajn, všechno jsem dostal k autorizaci. Říkám si: „Co pořád všichni mají?“Pak to vyšlo s titulkem: Zdeněk Palusga z Modravy pil, mlátil manželku a chodil na houby. Polovině příbuzenstva máte co vysvětlovat.
LN A není to trochu k naštvání, když člověk odehraje desítky rolí, a ne malých, v divadle a teprve televizní seriál jej dostane do širšího povědomí?
Trochu to k naštvání je. Na prknech jsem toho odehrál opravdu dost, jenže dva miliony diváků do divadla najednou nedostanete. Hrál jsem i v jiných seriálech, taky ve filmech a pak to všechno přebije Vlasta Nováček ze Srní! Teď už jsem to skoro já. Ale mám ho rád.
LN Modrava je ale docela příjemná televizní zábava. Seriál někteří zatracují, je to prý nudná idylka, ale právě tou domáckostí a sympatickým obsazením si diváky získal.
Je pravda, že když vás příznivci chytají v samoobsluze za rukáv, říkají: „My se díváme, protože rádi jezdíme na Šumavu a vy jste všichni takoví normální...“Tak v každém případě je to příjemná práce a Modrava patří k tomu lepšímu, co současná produkce nabízí.
LN Je sympatické, že seriál využívá méně známé herce i z venkovských divadel. Má to jednu chybu, když se objeví někdo známější, bude to asi pachatel.
Pokaždé opravdu ne. Neotřelé obsazení je samozřejmě záměr, na tom je seriál zčásti postavený. Objevuje herce, kteří na obrazovce nejsou každý den.
LN Scénář šikovně využívá zahraniční vzory, ale převádí je do českého prostředí, je to zejména fenomén uzavřené rázovité lokality, což nabývá trochu legračního rozměru...
Jistě, na Šumavě už jsou všichni mrtví. Pro scenáristy je problém hledat nové zápletky. Pan režisér Jaroslav Soukup, který se na tvorbě scénářů velkou měrou podílí, o tom ví své.
LN Bude se točit třetí série a co takhle natáčení v zimě?
Třetí série se připravuje. A Šumava v zimě, to by byla nádhera! Rád bych aspoň jeden takový díl zažil, ale je to produkčně náročné, takže to nejspíš nepůjde. Ale nikdy neříkejme nikdy, že?
LN Po zániku divadla Labyrint jste plynule přešel na Fidlovačku a jste tam v angažmá až dodnes.
Tak jest. Začal se zrovna zkoušet Šumař na střeše, který měl premiéru a pak řadu repríz v Národním divadle. V klasickém angažmá nejsem. Máme smlouvy na jednotlivé inscenace. Přesto to jako angažmá beru. Okruh herců je stálý a teď se rozšiřuje a řekl bych, že dobře.
LN Takže jste na Fidlovačce zažil odchod Tomáše Töpfera na Vinohrady. Nedostal jste také nabídku jít s ním?
Nedostal. V té době jsem byl předsedou Nadace Fidlovačka, a kdyby nakrásně taková nabídka přišla, měl bych s tím asi problém. Žádné kdyby neexistuje. Bylo mi už šedesát, jsem doma na Fidlovačce, jsem tomu rád a doufám, že to tak ještě nějakou dobu zůstane. Ostatně odchody některých kolegů na Vinohrady trvaly docela dlouho a pár jich s námi pořád ještě hraje.
LN A jak to bylo s Nadací Fidlovačka? Její fungování bylo trochu utajené a v souvislosti s dotacemi, na něž vposledku Fidlovačka nedosáhla, se vyrojily spekulace o toku peněz přes ni.
Ale to byly nesmysly! Nadace vznikla, aby shromáždila finance na rekonstrukci divadla, a to se díky úsilí Tomáše Töpfera a Elišky Balzerové, ale i mnohých dalších povedlo. A protože nadace nemůže provozovat divadelní produkci, bylo založeno Divadlo Na Fidlovačce, s. r. o. Ředitelem se stal Tomáš a vedení nadace připadlo Elišce. Postupem času se koexistence obou organizací jevila jako těžkopádná. Nadace si totiž budovu pronajímala od Prahy 4 a dále ji podnajímala divadlu, platila energie a jednotlivé finanční částky pak požadovala po divadle a tak stále dokola. Tohle byly ony finanční toky. Ukončení existence nadace bylo tedy logické. A taky zdlouhavé! Hotová kalvárie! Díky úsilí tajemnice Věry Zemanové, na které v závěru všechno leželo, se to po třech letech povedlo. Teď si divadlo pronajímá budovu přímo. A spekulacím je konec.
LN Divadlo si ústy své ředitelky stále stěžovalo na grantovou komisi pražské radnice, na špatné ohodnocení a snižování dotací. Proč podle vás Fidlovačka vycházela naprázdno?
Pravidla pro udělování grantů se v průběhu času měnila a některé z podmínek pak divadlo splnit nedokázalo. Nemohli jsme kupříkladu spolupracovat se zahraničními divadly, jak by si komise nejspíš představovala. Fidlovačka byla v té době repertoárová scéna s dra- maturgií zaměřenou na česky mluvící široké publikum. Nevím, jak vypadaly podané žádosti o granty. Podávalo je divadlo, nikoli nadace. Neznal jsem tedy přesně ani výhrady komise. V každém případě její rozhodnutí měla fatální vliv na další fungování divadla.
LN Eliška Balzerová nakonec divadlo prodala a zdá se, že odcházela z divadla s hořkostí, tak se i vyjádřila v médiích.
Když odkoupila podíl od Tomáše Töpfera a stala se ředitelkou, umožnila další existenci divadla. Jenomže na Vinohrady odcházeli další a další herci, shánění sponzorů bylo stále těžší, musely se platit tantiémy, energie a půjčky, z diva- dla odešel umělecký šéf, chyběl provozní ředitel, obchodní oddělení příliš nefungovalo. Přestože vznikaly inscenace, které se nedají označit jako podbízivé, například Rok na vsi, Nevěsta nebo Babička, žádosti o granty se stále míjely účinkem, a pokud se divadlo nemělo zavřít, byl jeho prodej asi jedinou možností, jak v provozu pokračovat. Eliška divadlo prodala a ředitelem se stal Jan Koťátko. O svém odchodu promluvila v rozhovoru s Jiřím Kubíkem a její vyjádření považuji za nešťastné a nespravedlivé, a to jak k novému vedení, hlavně k umělecké šéfce paní Duškové, tak vůči souboru.
LN A proč vlastně odešla, vždyť měla své role a počítalo se s ní. Nebo ne?
Pokud vím, tak ano. Odešla z vlastního rozhodnutí. Je určitě těžké opustit instituci, kterou poměrně dlouho řídíte a k níž máte velkou citovou vazbu, a přesto to nakonec uděláte, protože nemůže- te, obrazně řečeno, sedět za volantem auta, které jste prodala. V tom je možná jádro pudla. Z repertoáru zmizelo pár her, v muzikálu Sugar Elišku nahradila Jana Švandová a ve hře Famílie zase Carmen Mayerová. Brzy přibudou nové inscenace. Je mi líto, že Eliška Balzerová odešla s hořkostí, ale četl jsem nedávno rozhovor s ní a v něm říká, že už to přebolelo a že se dívá do budoucnosti. A Fidlovačka hraje dál.
LN A co nový majitel divadla?
Jan Koťátko divadlo nejen koupil, ale také ho dál provozuje! Zázrak. Kateřina Dušková vytváří nový tým, přišla dramaturgyně Kateřina Jonášová, objeví se noví režiséři, výtvarníci, herečky, herci, mění se obchodní oddělení a jeho strategie. Fidlovačka se má stát divadlem mnoha tváří, a to jak v tom smyslu, že každý z herců by měl být schopen zahrát velkou roli, tak i ve významu mnoha podob divadla. Program naváže na to dobré z uplynulých let. Má několik linií. První, černobílá, reflektuje období, kdy nuselská scéna vznikla, éru Oldřicha Nového. Druhá reaguje na současnost, vybízí k diskusi a sleduje ji například hra Dánská dívka, jejíž inscenace se chystá. Třetí linie, rodinná, je určena rodičům s dětmi a počítá s inscenacemi typu Cirkus Humberto a ta čtvrtá obsahuje klasiku, Shakespeara, Shaffera, Tyla. Tím vším prochází hudebně-dramatická linka, která je pro Fidlovačku typická. Důležitá je výtvarná složka produkce a divadlo se nebrání ani mezinárodní spolupráci. Nový koncept vzniká i pro Komorní Fidlovačku, která by se, kromě tvorby inscenací, měla otevřít různým aktivitám pro mladé.
LN Když zmiňujete hudebně-dramatický žánr, vy jste si před dvěma lety v plzeňském divadle střihnul hlavní roli v muzikálu Tomáše Svobody Viktorka Plzeň! aneb jinak to nevidím. Jaké bylo stát na velkém jevišti, hrát, zpívat a tančit?
Krásné i strašné zároveň. Prostě bomba! Muzikál o fotbale někteří diváci zatratili, jiní, s šálami Viktorky kolem krku, přišli do divadla i s dětmi jako fanoušci na stadion a byli nadšeni. Myslím, že v názoru na tuhle inscenaci nebyl jednotný ani plzeňský muzikálový soubor. Pro mě to byla adrenalinová záležitost! Tak za prvé: na Fidlovačce nejsme zvyklí zpívat s velkým živým orchestrem a za druhé: v Novém divadle jsou součástí obrovského jeviště takové pojízdné stoly. Když je použijete, může se stát, že se technika zadrhne a dělá si, co chce. Vy postupně skáčete na plochy, které tu a tam nepředvídatelně vyjíždějí nahoru a zase zajíždějí dolů, do toho jedním okem koukáte na dirigenta a zpíváte. Čirá krása! Ovšem budova Nového divadla se mi moc zamlouvá a tamní muzikálový soubor je plný skvělých zpívajících herců! Pokaždé, když jsem jel hrát do Plzně, těšil jsem se a přitom jsem měl srdce až v hrdle. No, někdy podstatně níž. Když pak vylítla opona a dirigent zvedl taktovku a ukázal na mě, chtělo se mi vždycky umřít. A hle, silný jedinec přežil.
Fidlovačka se má stát divadlem mnoha tváří, a to jak v tom smyslu, že každý z herců by měl být schopen zahrát velkou roli, tak i ve významu mnoha podob divadla.
LN Co vás čeká v nejbližší době?
Sedmého prosince to bude premiéra Žen na pokraji nervového zhroucení, kde se drobně mihnu, a taky mám v ruce krásnou hru Erika Emmanuela Schmitta Návštěvník o Sigmundu Freudovi, za kterým přijde tajemný host. Před Vánoci obnovíme hru Pokoj lidem dobré vůle, v níž si zahraju Herodesa, a pak snad přijde i nějaká další role. Absolvoval jsem kamerovou zkoušku do filmu, který se točí na jaře, a v létě mě čeká Modrava. A po večerech budu občas jen tak normálně hrát.
LN Napsal jste také několik her, za Taxis jste dostal cenu v dramatické soutěži nadace Alfréda Radoka. Ještě píšete?
Musí přijít nějaký impulz. I Taxis vznikl náhodou. Kamarád měl dědečka, který za první republiky přišel do Československa z Ruska. Rodina utíkala před Rudými. V roce 1951, v osmapadesáti letech, dědeček vyhrál Velkou pardubickou! Stal se tak dosud nejstarším vítězem soutěže a tím na sebe upozornil NKVD. Byl zatčen a za záhadných okolností zemřel při výslechu v Bartolomějské ulici. Silný příběh. Hra dosud nebyla uvedena. O jinou hru, Císařovnu Rézi, která byla kdysi taky nominovaná v soutěži Nadace A. Radoka, projevili zájem ochotníci ze Šlapanic u Brna a už mají za sebou nějakých deset repríz. Moc rád bych inscenaci viděl, ale prozatím se mi to nepodařilo. Ale dobře, že se ptáte. Před pár dny byla vyhlášena dramatická soutěž pro rok 2018. Něco mi říká, že bych měl začít psát.