Modlitba už potřetí jako protestsong

Je to několik týdnů, kdy Modlitba pro Martu vyšla na dvojalbu Protestsongy 1966–2017, dokonce ve dvou verzích, v původní a v remaku, kde ji původní interpretka zpívá společně s pěticí o víc než generaci mladších zpěvaček. A je to jen pár dní, kdy touž písní coby jejím největším hitem vrcholily koncerty posledního turné Marty Kubišové, jímž se loučila se svým věrným publikem. V obou případech Modlitba pro Martu plnila spíš svoji funkci symbolu, připomínky staré slávy.

Málokdo z nás asi čekal, že uplyne jen kratinká doba a tahle píseň s duchovním základem (textaři Petru Radovi za inspiraci posloužil motiv bratrského biskupa Jana Amose Komenského) chytí takříkajíc „třetí“dech. Stane se už potřetí protestsongem. Poprvé to bylo v souvislosti se sovětskou okupací v roce 1968. Podruhé se stala jednou z hymen listopadové revoluce v roce 1989. Je mimochodem zajímavé, že tehdy, jak pamětníci vědí, „fungovaly“vlastně písně, které obsahově žádnými protestsongy nejsou a nejsou ani v prvním plánu politické. Což je případ nejen Modlitby pro Martu, ale i Hutkovy Náměšti nebo Mišíkovy a Hraběte Variace na renesanční téma, tedy písní, které se rozléhaly nad odhodlanými hlavami desetitisíců lidí na protitotalitních demonstracích.

A potřetí teď, kdy se v Lipníku nad Bečvou skupinka protestujících rozhodla za zvuků této písně vyjádřit svůj nesouhlas s politikou a druhou prezidentskou kandidaturou Miloše Zemana. Ten, kdo píseň pustil, byl zadržen policií a hrozí mu pokuta. Rozdíl oproti době před rokem 1989 je snad jen v tom, že nedostal od policie „nakládačku“a (zatím) ho nevyhodili z práce.

„Z oblohy mrak zvolna odplouvá / a každý sklízí setbu svou,“zpívá se v Modlitbě. Chci věřit, že tato slova dojdou naplnění v nadcházejících prezidentských volbách.