Legionáři a jejich sibiřská anabáze
Uzavření brestlitevského míru v březnu 1918 situaci československých legií zkomplikovalo. Žádný stát v dobách míru nemohl tolerovat, aby se na jeho území volně pohybovali ozbrojení a bojeschopní zahraniční vojáci, navíc ještě de iure vlastizrádci své původní země, kam mohli být vydáni. Jenže v Rusku v té době panovalo všechno, jen ne mír a občanská válka nabírala na síle.
Po úspěšných ústupových bojích u kyjevského Bachmače se legie vydaly dál na východ. Dne 26. března 1918 byla v Penze podepsána dohoda mezi Československou národní radou (ČSNR) a bolševickou vládou, která legiím umožňovala průjezd přes Sibiř až do Vladivostoku. Smlouva však legie zavazovala, že každý vlak smí převážet jen jeden kulomet a několik stovek pušek. Cestu komplikovaly úřední chaos, špatná infrastruktura a spory mezi bolševiky o to, zda vojenskou sílu legií (nebo přinejmenším jejich zbrojní arzenál) nevyužít pro vlastní účely.
Spory eskalovaly čeljabinským incidentem 14. května 1918. Když se legie přesouvaly, v Čeljabinsku se jejich transport potkal s jinou soupravou, převážející bývalé rakousko-uherské zajatce zpět do vlasti. Z vlaku někdo vyhodil kus železa, který zranil jednoho z legionářů. Ti pak ulici obsazeného Čeljabinsku. v roce 1918. Na snímku 1. rota 3. střeleckého pluku na
vlak zastavili a pachatele zabili. Když čeljabinský sovět zahájil vyšetřování, vzal do vazby i některé z legionářů. Jejich kamarádi je se zbraněmi v ruce osvobodili, a dokonce načas obsadili celé město.
Trockij pak nechal v Moskvě uvěznit zástupce ČSNR a nařídil všem sovětům podél sibiřské magistrály, po níž se legio- náři dopravovali, aby je zastavily a zcela odzbrojily. Od ČSNR legie dostaly pokyn, aby se probily do Vladivostoku i za cenu použití zbraní a proti vůli sovětské moci. Při následných střetech v Penze či Kazani legionáři de facto ovládli celou transsibiřskou magistrálu. Jejich aktivitu v Rusku zaznamenala i světová veřejnost.