I nepříliš ambiciózní cíl je v ohrožení
Pařížská dohoda o klimatu neřeší problém globálního oteplování. Mělo by se více investovat do výzkumu a vývoje obnovitelných zdrojů
Rozhodnutí prezidenta Trumpa odstoupit od Pařížské dohody o klimatu uspíšilo rezolutní odpověď ze strany dalších světových lídrů. Úsilí omezit nárůst teplot bude pokračovat i bez Spojených států. Úspěch těchto snah ale neohrožuje jen Trumpova administrativa ignorující klimatické změny. Hrozbu představuje i postoj vůdčích představitelů dalších zemí, kteří nejsou ochotni připustit, že podporují politiku, jež selhává.
Dopad Pařížské dohody byl vždy přeceňován. Navzdory prohlášením o nezbytnosti udržet nárůst teplot pod dvěma, či dokonce půldruhým stupněm Celsia se podle Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu objem emisí sníží při dodržení podmínek dohody všemi zeměmi do roku 2030 pouze o šedesát miliard tun kysličníku uhličitého. Aby se ale podařilo udržet globální nárůst teplot pod dvěma stupni Celsia i na konci století, je zapotřebí zredukovat emise o šest bilionů tun CO . A i když skončí úsilí zastavit nárůst teplot úspěchem, bude dodržení Pařížské dohody znamenat jen malý krůček směrem k nepříliš ambicióznímu cíli.
Vratké základy nezvratných cílů
Teď je i tento nepříliš ambiciózní cíl ohrožen. Dohoda je nezávazná a vlády signatářských zemí přicházejí se sliby, které nedodržují.
Nedávný výzkum, jehož výsledky byly uveřejněny v časopise Nature, tvrdí, že „ani jedna významná průmyslově rozvinutá země nečiní žádné kroky, aby dostála svým závazkům“. Právě ti světoví lídři, kteří kritizují Trumpa, že odstoupil od Pařížské dohody, nejsou ochotni dostát svým závazkům. Není to jen jeden velký znečišťovatel ovzduší, který se předloni zavázal dohodu dodržet.
Na Trumpovo rozhodnutí zareagoval v červnu japonský ministr životního prostředí Koiči Jamamoto slovy: „Je to, jako kdyby se otočili zády k moudrosti celého lidstva. Kromě toho, že jsem velmi zklamán, jsem také rozzloben.“Podle výzkumu uveřejněného v Nature ale sice „Japonsko slíbilo snížit emise ve stejné míře jako druhé země, splnění stanovených cílů bude ale stát více, než je Tokio ochot- no zaplatit“. Japonsko se zavázalo redukovat objem skleníkových plynů, které vypouští do ovzduší do roku 2030, o 18 procent pod úroveň roku 1990, zatím jej ale snížilo jen o čtyři procenta.
Nebude to poprvé, co Tokio nesplní své závazky v ohledu na ochranu ovzduší. Před klimatickou konferencí v Kodani v roce 2009 slíbilo snížit do roku 2020 emise o 25 procent ve srovnání s objemy z roku 1990. Tedy ještě více, než stanovují cíle Pařížské dohody. Tehdy se mu dostalo pochvaly ze strany aktivistů boje proti globálnímu oteplování a postoj Japonska byl označeno za paradigma, jak se v ohledu na ochranu klimatu chovat. O čtyři roky později, v souvislosti s havárií v atomové elektrárně ve Fukušimě, Tokio, které zastavilo svůj jaderný program, připustilo, že emise naopak navýší.
Zdaleka není samo. V červnu zareagovali sice vůdčí představitelé Itálie, Německa a Francie na odstoupení USA od klimatické dohody prohláše- ním: „Domníváme se, že podnět, který dala v prosinci 2015 Pařížská dohoda, je nezvratný.“Tyto „nezvratné“cíle klimatické dohody stojí ale na stejně vratkých základech jako ty, jež si kdysi stanovilo Japonsko.
Evropská unie slíbila, že své emise do roku 2030 sníží oproti úrovni roku 2009 o 40 procent, ve skutečnosti ale uskutečňuje politiku, na jejímž základě bude redukce objemu skleníkových plynů činit jen 19 procent. Dokonce i kdyby zavedla dodatečná, dosud jen zvažovaná opatření, bylo by snížení emisí jen třicetiprocentní.
Sliby nepodepřené legislativou
Veškerý pokrok, kterého bylo až doposud dosaženo ohledně globálního oteplování, je dán přechodem z uhelných na plynové elektrárny, nikoli využíváním obnovitelných zdrojů energie. Úsilí redukovat objem skleníkových plynů nespadajících do rámce obchodování s emisemi na polovinu se potýká s vágně formulovanými směrnicemi, nedostatečně prosaditelnými zákony a opatřeními, která se často navzájem překrývají.
V každé zemi narážejí snahy o redukci emisí na stejné problémy: nedávná zpráva o trhu s elektrickou energií v Austrálii doporučila jejich nevýrazné snížení, takže by země závazkům vyplývajícím z dohody dostála jen stěží, objem skleníkových plynů v Mexiku a Jižní Koreji zůstává přibližně stej- ný a vláda v Soulu dokonce zvažuje, že zakonzervuje své jaderné elektrárny, což by ztížilo přechod od uhelné energetiky k obnovitelným zdrojům energie.
Je navíc mylné se domnívat, že předtím než Donald Trump odstoupil od Pařížské dohody, Spojené státy své klimatické cíle plnily. Barack Obama v Paříži slíbil, že USA své emise sníží na úroveň roku 1990 o 18 procent do roku 2025, tento svůj závazek ale nikdy nepodpořil legislativou, která by tento záměr pomohla prosadit. Jeho podpora politiky čisté energie by podle příslušného výzkumu zajistila redukci emisí pouze o sedm procent.
Co se týče chudých zemí, ty své cíle plní pouze z toho důvodu, že se zavázaly jen k nepatrnému snížení objemu skleníkových plynů. A to bude mít na úroveň globální oteplování jen minimální dopad.
Čas na změnu kurzu
Představitelé zemí, oslavovaní klimatickými aktivisty díky plamenným proslovům, které v rámci boje s globálním oteplováním pronášejí, své sliby nesplní. Je to z toho důvodu, že politika, jež by měla vést ke snížení emisí, má mnoho nedostatků. Opatření, která by měla být přijata jako první, jsou totiž odsouvána na pozdější dobu.
Ačkoliv má kampaň proti globálnímu oteplování velkou publicitu, zůstává výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů ve srovnání s energetikou založenou na fosilních palivech drahá a neefektivní. Podle Mezinárodní agentury pro energii budou investice do podpory málo konkurenceschopných solárních a větrných elektráren činit letos 115 miliard amerických dolarů. Obnovitelné zdroje přitom pokrývají jen jedno procento globální spotřeby.
Dodržet závazky vyplývající z Pařížské dohody znamená pro jednotlivé země řadu nepopulárních opatření: musejí mohutně investovat do podpory zelené energie a odstavování levných elektráren na fosilní paliva brzdí hospodářský růst.
Je proto zapotřebí prosadit změnu kurzu. Investovat by se mělo mnohem více do výzkumu a vývoje obnovitelných zdrojů energie. Bojovat s globálním oteplováním neznamená jen pronášet sliby, které se dobře poslouchají. Je proto nezbytné podporovat inovace, aby zelená energie byla vůči fosilním palivům konkurenceschopná.
Autor, politolog a statistik, je autorem knih Skeptický ekolog a Zchlaďte hlavy!