Chtěl zpět. K armádě
Hrdina z Afghánistánu, držitel prezidentské medaile za statečnost, již projevil, když zachránil v roce 2014 své spolubojovníky, kamarády. V pátek náhle zemřel český veterán Jaroslav Mevald (39).
PRAHA Nálada v jednotce v Bagrámu byla pod psa. Jen čtyři dny předtím po útoku sebevražedného útočníka zahynuli čtyři jejich kamarádi a pátý ležel v kritickém stavu v nemocnici. „Vzrostly obavy z pěších patrol,“popisoval desátník Jaroslav Mevald. Strach byl oprávněný. I na Mevaldovu patrolu zaútočili Talibanci.
Mevald pocházel z Tanvaldu a základní službu nastoupil v Benešově. Po pár letech v civilu pak zamířil do armády, přes Bechyni šel do Žatce. Už v roce 2004 odletěl zhruba na sedm měsíců do Kosova, v roce 2007 strávil čtyři měsíce v Iráku. Následovalo pár let u útvaru a potom už Afghánistán.
„Žoldáci? To mě štve“
„Líbí se mi, že nejde o stereotypní práci, nejste nikde ‚od–do‘. Mě táhne kolektiv. Jsme parta, která společně pracuje na jedné věci, držíme spolu. Věříme si. Ponorkovou nemoc neznám. Vlastně je to určitý životní styl, který mi vyhovuje. Neobnáší velké pohodlí, spíš naopak. V Afghánistánu jsme v autě naměřili padesát stupňů, a to na sobě taháte kolem pětatřiceti kilo,“vyprávěl v listopadu 2014 v rozhovoru pro MF DNES.
Jinak klidný muž se dokázal rozčílit kvůli tomu, že část veřejnosti české vojáky v zahraničních misích nazývala žoldáky. A to i po 8. červenci 2014, kdy se sebevrah odpálil v davu poblíž české jednotky. „Tohle mě dokáže nadzvednout. Zvláštní je, že se mi nikdy nestalo, aby mi to někdo řekl přímo do očí. Nejhorší bylo, když jsme podobné hlasy četli i po tragédii pěti kolegů. To už bylo vážně moc. Fakt záběr na psychiku. Přitom tihle lidé píšou o něčem, čemu vůbec nerozumí,“zlobil se Mevald.
Čtyři dny po tragédii, při které zahynuli Jan Šenkýř, Libor Ligač, Ivo Klusák, David Beneš a Jaroslav Lieskovan, se v noci vydala česká patrola na hlídku. Mevald jel v obrněném voze MRAP – byl střelcem v kulometné věži. „Vzpomínám si, že jsme tehdy vyjížděli už s určitou nejistotou a neměl jsem dobrý pocit,“uvedl pro armádní časopis A report.
Část vojáků se poté vydala na pěší hlídku, když se vrátili do aut, vypadalo vše normálně. Jenže pak vypuklo peklo. Krátce po půlnoci na ně zaútočili bojovníci Talibanu. „Stáli jsme na straně směrem k základně, která byla silně osvícená, takže nás měli krásně vybarvené,“vzpomínal rotmistr Kamil Třešňák z 41. mechanizovaného praporu v Žatci. Obrněnec s Mevaldem řídil Daniel Günther. „Náš vůz dostal zásah do věže nebo těsně pod ni,“popsal pro Českou televizi.
Protitankový granát RPG vybuchl vpravo od Mevaldovy hlavy. „Semlelo se to strašně rychle. Vlastně jsem ani necítil bolest. Kluci mě vtáhli do auta a dávali mi první pomoc,“říkal Mevald. Jenže ještě předtím i s těžkým zraněním hlavy a ruky dál střílel proti nepříteli a kryl spolubojovníky.
„Střela tu věž úplně roztrhla. Když jsem to pak viděl po příjezdu na základnu, bylo to otevřené jako konzerva od olejovek,“říkal Třešňák. „Nikdo nevěřil, když jsme pak viděli, co auto dostalo, že mohl Jarda vůbec vystřelit. Ale podle pásu 20 ran vystřelil,“dodal.
Útok se českým vojákům podařilo odrazit, velitel patroly ihned volal na základnu, že mají zraněného. Američané poslali záchranný vrtulník, který Mevalda převezl do polní nemocnice v Bagrámu. Tam ho uvedli do umělého spánku. Probudil se až za dva týdny v praž- ských Střešovicích. „Bylo to zvláštní. Otevřel jsem oči a najednou zjistil, že všem lidem kolem sebe rozumím. Ležel jsem v pyžamu na posteli. Uvědomil jsem si, že jsem v Čechách, což mi neudělalo radost. Radši bych tam byl zůstal,“přiblížil okamžiky po probuzení ve vojenské nemocnici. Prodělal celkem tři operace hlavy, měsíce strávil v rehabilitačním ústavu ve Slapech.
Myslel přitom jen na jednu věc: na návrat do armády. „Protože to je práce, která mě baví a kterou jsem dělal hodně let,“zdůvodnil. Tuhle snahu ocenil i tehdejší náčelník Generálního štábu Petr Pavel: „Člověk, který si něčím takovým projde, ale je přesto ochoten sloužit, má pro armádu velkou cenu.“Ocenění se Mevald dočkal i z rukou prezidenta Miloše Zemana. 28. října 2014 převzal Mevald medaili Za hrdinství v boji.
Šanci na návrat do armády a snad i do misí mu dávali i lékaři. Nakonec to ale zdravotní stav nedovolil. Nadrotmistr Jaroslav Mevald náhle zemřel v pátek 10. listopadu, po svých 39. narozeninách. „Upřímnou soustrast rodině a všem pozůstalým. Nikdy na tebe nezapomeneme a navždy budeš v našich srdcích,“uvedli členové 41. mechanizovaného praporu.
Pohřeb se bude konat 22. listopadu v kostele v Albrechticích. S vojenskými poctami.