Anketa LN mezi kandidáty na Hrad:
PRAHA Zítra uplyne již 28 let ode dne, kdy se Česká republika začala vracet mezi demokratické státy. LN proto položily čtyři anketní otázky všem prezidentským kandidátům; pouze stávající prezident Miloš Zeman neodpověděl.
1. Jak uctíte 17. listopad? 2. Kde jste trávil 17. listopad 1989 a jaké místo máte s tímto dnem nejvíce spojeno?
Má tento významný den stejnou symbolickou hodnotu, nebo se již „něco“vytratilo?
Jakou ideu byste – coby hypotetický nový prezident ČR – chtěl vetknout do oslav 17. listopadu v příštím roce 2018?
ten étos, pro víru v moc lidí, kteří se kvůli tomu, co považují za důležité dokáží spojit a svou vůli prosadit, bychom měli 17. listopad skutečně slavit, s radostí i vděčností. A každý rok si tak zpřítomňovat den, o který můžeme opírat svou národní hrdost.
Jako vždy: účastí na pietní akci u Hlávkovy koleje jako připomínky odporu studentů v roce 1939, vzpomínkou památky Jana Opletala a Václava Sedláčka v Žitné ulici a poté položením kytice k 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Večer budu na slavnostním koncertu v Karolinu.
Ve dnech 17.–18. listopadu jsem byl se sborem Canticorum iubilo na Jihlavském vokálním festivalu. Už tam jsme slyšeli, že
1. 2.
se na Národní třídě něco semlelo, podrobnosti jsme se dozvídali po návratu do Prahy. Symbolickým místem je pro mne Národní třída.
Pro mne je stále 17. listopad a události, které následovaly, jedinečnou inspirací. Vzpomínka na ty obrovské emoce mi dodává sílu. Neměli bychom nechat toto datum ztrouchnivět v učebnicích dějepisu, stále nese odkaz touhy nás všech po lepší budoucnosti.
Dnes nám nikdo a nic nebrání budovat svobodnou, prosperující a solidární společnost. Jen my sami si můžeme uškodit, pokud nevyužijeme této příležitosti, budeme se utápět v malicherných sporech a nebudeme mít na paměti prospěch naší vlasti.
3. 4.
Položím květiny k památníku na Národní třídě, podívám se na Albertov a Václavské náměstí. Plánuji také vyjet za Prahu a setkat se s bývalými politickými vězni. Den zakončím na předávání Cen Paměti národa v Národním divadle a zdravicí na velkém koncertě na Václavském náměstí.
Dne 17. listopadu 1989 jsem jako turista jel do knihovny v jižní Francii, abych dokončil svoji diplomovou práci. Seděl jsem ve studovně, když jsem se dozvěděl o násilí na Národní třídě. Další dva dny jsem strávil v telefonní budce a řešil, zda se mám vrátit a zapojit se do revolučního dění, nebo dostudovat. Nakonec jsem se do Prahy vrátil asi po týdnu.
Když to pojmu v dějinném kontextu, od potlačené demonstrace na 28. října 1939 za okupace, kdy zahynul Jan Opletal, přes popravené studentské vůdce a zavření vysokých škol, má to pro mne velkou sílu. 17. listopad 1989 tak byl jen další příležitostí ukázat,
1. 2. 3.
že boj za svobodu nepatří do historie, ale může mobilizovat i naši současnost.
Přál bych si, aby se naše pozornost více stočila ke studentům, kteří bojují za svou svobodu dnes. Třeba v Číně, Ázerbájdžánu nebo v Bělorusku.
4.
Budu na Národní třídě na akci s heslem „volit je cool“.
Byl jsme se svou kapelou Maximum na „šňůře“na Moravě a spali jsme v noci ze 17. na 18. listopadu v hotelu v Pohořelicích, kde jsme z rádia Svobodná Evropa slyšeli o událostech v Praze.
Den 17. listopadu byl vzpomínkou na rok 1939, kdy byly zavřeny všechny české vysoké školy, 1200 studentů posláno do koncentračních táborů a devět studen-
1. 2. 3.
tů popraveno. Odkaz 17. listopadu 1989 je spojován se změnou režimu a mnoho se z něj v současné konzumní době vytratilo.
Chtěl bych, aby se vzpomnělo na to, že 17. listopad byl pro nás milníkem, který nám vrátil možnost se svobodně vyjadřovat. Budu apelovat, aby svoboda slova nebyla postupně omezována.
4.
Tradičně půjdu na Albertov uctít památku českých studentů zavražděných nacisty v roce 1939. Také navštívím Národní třídu a zapálím svíčku, abych si připomněl události sametové revoluce. Věřím, že tentokrát se na Albertově k památníku dostanu na rozdíl od roku 2015, kdy prezidentská ochranka studenty a akademiky k pamětní desce nepustila.
V roce 1989 mi bylo 13 let a pobýval jsem s rodiči pátý měsíc v emigraci ve Španělsku. Vzpomínám si, jak jsme s napětím u televize sledovali podzimní události v zemích východního bloku, pád Berlínské zdi a netrpělivě jsme čekali, až se ledy prolomí i u nás. Když se 17. listopadu spustil obrat u nás, byli jsme šťastní, že se budeme moci vrátit do svobodného Československa. Bylo nám však líto, že jsme u listopadových událostí nemohli být a viděli je jen na televizních obrazovkách.
Datum 17. listopadu 1989 symbolizuje návrat svobody. Konec doby, kdy jsme nahlas mohli říkat jen to, co bylo oficiálně dovoleno, jinak by přišel trest. Polistopadový vývoj však přinesl i řadu zklamání z politiky. A lidé jako by se kvůli tomu začali obracet k minulosti a vzpomínat na ni v dobrém. Mnohým připadne, že za mlada bylo lépe. A to možná pro některé oslabuje symboliku a význam 17. listopadu jako návratu svobody. Hodnoty, která pro mnohé přestává být důležitou, dokud ji zase neztratí.
Chtěl bych, abychom si jako polistopadová generace připomněli, že naši rodiče a prarodiče bojovali za to, abychom se měli lépe, abychom žili ve svobodném světě, a že se jim to podařilo. A je nyní na nás, jak s tímto darem do budoucna naložíme.
1. 2. 3. 4.