Ať 17. listopad netrouchniví v učebnici
S mou rodinou a přáteli půjdu ve 13.30 hodin položit květinu na Albertov a následně ve 14.30 na Národní třídu. V 15.00 mám pak na svém stánku na Národní třídě setkání se svými podporovateli. Časově jsem program musel přizpůsobit dvouletému synovi. On totiž před polednem spí.
V ten den, v roce 1989, mě po drobném chirurgickém zákroku propustili z karlovarské nemocnice do domácího ošetřování. O tom, co se děje, jsem se dozvěděl pozdě večer z německého televizního vysílání. Jakmile jsem mohl, odjel jsem do Prahy. Dodnes si tu atmosféru pamatuji a z mé paměti nevymizí.
Osobní zážitek je nesdělitelný, takže chápu, že pro řadu mladých je to nezajímavá minulost. Ale pro mě dnes má ještě větší hodnotu, neboť cítím, že se společnost vzdává toho, čeho se tehdy dosáhlo. A to svobody vyjádřit svůj názor. Svoboda totiž není samozřejmost, a na to bychom nikdy neměli zapomínat.
Myslím, že se hodně zapomíná na 17. listopad 1939. Na tehdejší řádění německých okupantů na českých vysokých školách. Popravení a umučení studenti si zaslouží naši úctu. Za svou odvahu svobodu bránit.
1. 2. 3. 4.
Nikdy jsem neměl potřebu dojímat se na Národní třídě, či tam dokonce pokládat květiny. Radost ze svobody si užiji s partnerkou v jejím rodném Jeseníku, kde se vždy lidi uměli ohánět a naučili se porážet vše nepříjemné, bez ohledu na dobu, ve které žili.
Jako každý všední den jsem trávil v práci. Protože byl pátek, šel jsem také jako obyčejně večer na volejbal. Neobyčejné věci se začaly dít vzápětí a mnou poprvé prostoupily v mých Českých Budějovicích. Uprostřed přátel, kteří byli stejní před i po revoluci.
Každý den, bez ohledu na to, jestli je anebo se později stane svátkem, se snažím prožít stejně hodnotně. Jinými slovy, jestliže někdo žádné hodnoty nikdy necítil, nemůže o ně ani přijít. A naopak, kdo si umí vážit událostí znamenajících podstatné změny, na ně nezapomíná.
Na minulost můžeme pozapomenout, pokřivit ji různou interpretací, ale určitě ne změnit. Co na základě minulých zkušeností měnit můžeme, je budoucnost. Skvělé je, že 17. listopadu 1989 nezemřel žádný člověk, a přece bylo učiněno mnoho zásadního pro naší dnešní svobodu.
1. 2. 3. 4.
Samozřejmě půjdu se ženou na Národní třídu. Chodíme pravidelně. Nejde ale jen o výročí sametové revoluce, ale také připomínka nacistické okupace, uzavření vysokých škol a hrdinného odporu českých studentů. Oba tyto dny mají velký symbolický význam a přesah, kdy zejména mladí lidé vzdorovali totalitě a zapsali se tím nejen do českých, ale i do světových dějin.
Je třeba vědět, že do Ostravy přišla Sametová revoluce o něco později. Teprve jak se vraceli lidé z Prahy, tak jsme začali tušit a doufat, že se něco děje. Vím, že 17. listopadu a v následujících dnech lehce sněžilo a my jsme na náměstích sice vymrzlí, ale s nadšením a očekáváním hltali každé
1. 2.
slovo. Byl to normální standardní komunistický den, kdy jsme nic netušili. Až v těch následujících dnech jsme se aktivně zapojili a začali sami něco podnikat. U mě v práci byly kopírky, tak jsme v prvních dnech aspoň rozmnožovali materiály. Vzrušená doba naděje a paprsků svobody.
Samozřejmě má a v čase čím
3.
dál tím vyšší. Právě proto, že se bohužel postupně na ten den zapomíná. Lidé, co cinkali klíči, jsou z velké části už v důchodu. Vyprchaly sny a iluze, s nimi i silný pocit národní jednoty a přišla všední, pro řadu lidí tvrdá realita, kdy museli řešit své osobní starosti. O to více má 17. listopad hodnotu symbolickou, kdy bychom si měli připomenout, o co tehdy šlo. O svobodu! Toto výročí by nám mělo připomínat, že svoboda se nedědí, ale že o ni musíme bojovat. Aby zůstala i pro nové generace těch, kteří totalitu nezažili a už ani nevěří, co to bylo a jak to poznamenalo generace předků.
Nemyslím si, že je třeba k významu obou výročí dodávat něco
4.
nového. Prezident se k 17. listopadu má postavit stejně jako Václav Havel a další demokrati. Co platilo tehdy, platí i dnes. Jde o svobodu, demokracii a lidská práva. Nemám pocit, že se na tom má něco měnit. Prezident má být nositelem těchto hodnot a pokračovatelem polistopadové tradice. Musí upozorňovat na rizika ztráty svobody a pojmenovávat negativní symptomy návratu zpět. Takovým prezidentem bych chtěl být.
Zeman bude tiše vzpomínat
Miloš Zeman jako jediný na dotazy neodpověděl. Avizoval, že oslavy 17. listopadu vynechá. „Pan prezident věnuje této události tichou vzpomínku,“uvedl jeho mluvčí.