Zvýšení sazeb v bláznivém světě
eská národní banka zvýšila své úrokové sazby o 0,25 procenta na 0,5 procenta 2. listopadu 2017. Ve stejný den britská centrální banka zvedla taktéž svoje úrokové sazby na 0,5 procenta. Zvýšení sazeb bylo historickým krokem, neboť se tak stalo po dlouhých deseti letech. Když banka zvedne úrokové sazby, zvýší se cena peněz, přičemž tímto krokem by normálně měla daná měna mírně posílit. Jenže stejně jako v případě koruny i anglická libra překvapivě ještě více oslabila. Naprosto nelogicky. Jakmůžeme racionálně vysvětlit tento jev?
Zvýšení sazebmá vést k návratu zdra- vého rozumu na světové trhy. Situace není jednoduchá, protože jestli se sazby zvednou, porostou úrokové sazby u státních dluhopisů. To povede k velkým výdajům na obsluhu státních dluhů již tak velmi zadlužených evropských zemí. Postup centrálních bank, totiž zvýšení hotovostí na trzích, měl své opodstatnění v krizi v roce 2008, kdy tento krok zachránil finanční instituce od ještě větší série krachů, které by měly za následek další prohloubení krize. Finanční instituce se pod přílivem hotovosti uklidnily. To byl jistě velmi dobrý tah. Jenomže centrální banky nepřestávaly zavlažovat hotovostí trhy ani dlouho po skončení krize a činí tak až dosud.
Mnoho hotovosti má za následek, že je o dost výhodnější si peníze půjčit než je ukládat. Tento systém favorizuje ty, kdo mají aktiva, oproti těm, kdo pracují. Na co si půjčovat peníze? Na nákup aktiv – tím pádem cena aktiv začala růst, jenomže bez reálného růstu produktivity. Za této situace je jasné, že z ní profitovali především ti, kdo aktiva měli, tedy finanční instituce a banky. Následkem toho se čím dál více otvírají nůžky mezi chudými a bohatými. Navíc je koncentrace bohatství v rukou nejbohatších mnohem větší než před krizí. Chudnutí nízké a střední třídy jistě hraje důležitou roli ve vzestupu obliby populistických politických proudů. To, co mělo zachránit kapitalismus a svobodu podnikání, je příčina jejich úpadku. V tom spočívá nelogičnost dnešní situace. Otázkou zůstává, proč tedy centrální banky tak dlouho otálely se zvednutím úrokových sazeb.
Nelogická situace na trzích
Jedním z mnoha důvodů je snaha zajistit nízké úroky pro italské státní dluhopisy. Pokud by se prudce zvedly úroky, Itálie by se současným minimálním růstem a velkou zadlužeností s největší pravděpodobností skončila v bankrotu. Bankrot Itálie by spustil dominový efekt do dalších evropských zemi s nevyrovnanou ekonomikou, jako jsou Francie a Španělsko. Problém je v tom, že zde se nachází další nelogičnost trhu. Investor by měl být odměněn úrokem za to, že podstupuje riziko. To je v případě Itálie značné, jenomže dluhopisy přinášejí výnos pouze mezi jedním a dvěma procenty. Z logiky věci by se německé dluhopisy měly pohybovat v pásmu minus tři až minus pět procent, protože risk u těchto obligací je minimální. Jenomže negativní úrokové sazby jsou naprostým popřením ekonomických a filozofických zákonů. Jak to?
Úrok z půjčky se definuje jako kompenzace za nejistou budoucnost, kterou půjčení peněz představuje. Pokud se úrokové sazby pohybují v negativních číslech, znamená to, že je budoucnost jistější než přítomnost. Což je filozofický nesmysl, něco absolutně nelogického. Centrální banky jsou tím pádem řízeny naprosto nelogicky. A to je důvod, proč dnes nikdo neví, jak celá situace skončí. Protože jak logicky a racionálně předpovědět nelogičnost? Toho jsme byli svědky, když libra a koruna oslabily i přesto, že svoje sazby zvedly.
Máme se obávat další krize? Těžko říct, situace není katastrofální ani optimistická, přičemž centrální banky mohou velmi dlouho pokračovat v uvolněné peněžní politice. Situace na trzích je nelogická, což je pro toho, kdo věří v sílu rozumu, zdrojem obav. Kdo však svět považuje za chaotický a iracionální, ten se na současných finančních trzích pohybuje jako ryba ve vodě.
Autor přednáší filozofii pro privátní sféru ve Francii a v Česku