Spolužáci se mi smáli
První větší vlnu zájmu o badminton zaregistroval Petr Koukal po své účasti na olympiádě v Pekingu. Dnes má problém si zarezervovat kurt.
Když trojnásobný olympionik Petr Koukal s badmintonem začínal, všichni na něj pohlíželi jako na zjevení. Jenže o více než dvě dekády později se badminton řadí mezi nejoblíbenější sporty u nás a svou zásluhu na tom má jistě i Koukal nebo Kristína Gavnholt, jeho kolegyně z olympijských her v Londýně a v Riu de Janeiru. „Přál bych si, aby to tak bylo. A celý život jsem se o to snažil,“přiznává Koukal.
Když se k tomu přidá finanční nenáročnost a hráčská přívětivost, je o trend postaráno. Ostatně zaznělo to už v rámci ankety portálu SportCentral před třemi lety: respondenti jako třetí nejčastější důvod (každá pátá odpověď) uváděli, že v hojnějším sportování jim brání nedostatek financí. Nejlevnější rakety přitom začínají na stokorunách – ty nejdražší se pak pohybují kolem 5000. Pronájem kurtu na hodinu lze sehnat zhruba za 150 až 350 korun. Není přitom potřeba se hlásit do žádného klubu.
Dvojí obraz badmintonu
Při badmintonu se kromě dvojic, včetně těch smíšených, může zabavit celá čtyřčlenná rodina, stává se oblíbenou aktivitou pracovních kolektivů. „Badminton je jeden z mála sportů, který si zahraje každý, i když je na něm poprvé. Pokud neumíte třeba tenis, celou hodinu jen sbíráte míčky,“řekl Koukal LN. A dodal, že na kurtech potkává pestrou škálu lidí od dětí přes těhotné až pomanažery, kteří touží po adrenalinu a po tom pořádně se zapotit.
Na druhou stranu před těmi, co ho ještě nezkusili, má pořád tak trochu nálepku líného sportu. „Řada lidí si myslí, že je to jen nějaké pinkání přes vrata na chatě, ale když si ho zkusí naostro v hale přes tu relativně nízkou síť, protože panuje všeobecné přesvědčení, že síť má být vysoko, mají z toho dobrý pocit. A když nám míček lítá rychlostí přes 350 kilometrů v hodině, jsou nadšeni,“popisuje.
Podle Martina Osičky, předsedy Českého badmintonového svazu, boom tohoto raketového sportu nezasáhl jen Česko, ale řítí se napříč dalšími státy.
„V Evropě je kolébkou badmintonu a nejúspěšnější zemí na té vrcholné úrovni Dánsko. S tím se výsledkově určitě srovnávat nemůžeme. Podobně badmintonově vyspělé země ovšem zažívají jako my nárůst amatérského sportu i zájem o závodní badminton mezi mládeží,“říká Osička s tím, že podpora přichází rovněž ze Světové badmintonové federace, potažmo Badminton Europe. Šéfa svazu těší, že 21. listopadu hostí pražské Štěrboholy mistrovství Evropy do 17 let.
Petr Koukal přitom vzpomíná, jak v jeho úplných začátcích badminton nikdo neznal a spolužáci si z něj dělali legraci. „Smáli se mi, že to vlastně ani není žádný pořádný sport. Někteří učitelé mi po turnaji nechtěli uznat omluvenku,“vzpomíná mnohonásobný mistr České republiky. Na ulici potkal lidi s raketou zřídkakdy.
Dnes, když si chce na večer v Praze rezervovat na poslední chvíli kurt, má problém a dost možná nakonec zůstane doma. „Na jednu stranu mám smůlu, na tu druhou je to pro badminton skvělé měřítko popularity,“podotýká Koukal, který se na poslední olympiádě loučil s kariérou.
Přestavby areálů
Ať už je to spíše příčina badmintonového boomu, nebo jeho následek, badminton si lze zahrát na stále více místech. Ostatně si toho všiml už loni odborník na sportovní marketing Marek Tesař: „Za posledních pět let šel badminton obrovsky nahoru. Je to tím, že sportoviště nabízí tuto možnost stále častěji, z velkých hal se stávají badmintonové arény, protože to je pro jejich provozovatele nejefektivnější.“
Podobně hovoří i zaplněný diář sportovce, jehož si zvou na křty a exhibice při příležitosti otevírání nových hal. Aktuálně třeba do Prahy či Plzně.
Petr Koukal větší zájem o badminton pocítil poprvé poté, kdy se v roce 2008 dostal na olympij- ské hry v Pekingu coby historicky první český hráč.
Příběh nad badminton
O dva roky později na něj byla upřena pozornost médií, když bojoval s rakovinou varlat, aby se záhy dokázal na kurt vrátit. Co víc, objevil se na nadcházející olympiádě v Londýně, kde mu byla svěřena role vlajkonoše české výpravy. Jeho příběh tehdy obletěl svět.
„Tehdy se o mně začalo mluvit opravdu výrazně. Jak moc to mohlo pomoct k tomu, že si lidé šli badminton vyzkoušet, netuším, ale v tu chvíli se mi razantně změnil život a lidé mě začali poznávat a to trvá dodnes,“říká Koukal.
Do třetice se pak probojoval na olympiádu do Ria de Janeira. I teď, po opuštění profi dráhy, se ale chce vedle své nadace a projektu STK pro chlapy, věnovat propagaci svého sportu. Dělá přednášky a akce pro firmy, školy či sportovní centra. K tomu se snaží být k ruce svému nástupci, 22letému Adamu Mendrekovi. Cíl? Olympiáda v Tokiu 2020.
Autorka je spolupracovnice redakce