Pomáhat MZ a chránit před MK
Kzítřejšímu výročí sametové revoluce dostáváme samé pěkné dárky. Kde začít? Třeba u kardinála Dominika Duky, který poblahopřál xenofobní okamurovské SPD ke zvolení slovy: „Jsem přesvědčený, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v naší zemi i řada jiných témat.“Jasně, Duka tím dává najevo, že se spojuje s předlistopadovým esenbákem, tajemníkem partaje Jaroslavem Staníkem, který navrhuje, aby Židi, homosexuálové i cikáni šli do plynu.
Já se taky namotám ke všemu. Nedávno jsem byl svědkem toho, že se tahle obluda připotácela do jednoho mého oblíbeného hudebního klubu s Okamurovým podržtaškou Jaroslavem „Večerníčkem“Novákem a urážela přítomné bojovníky proti totalitě stylem: „Kdo vás platil ze Západu?“Vypi-
Pondělí Neff tý mozek Staník mne ihned odhalil coby komunistického redaktora deníku Sport, kam jsem tehdy nenapsal ani řádek. Asi jsme mu měli dát po čuni a byl by klid.
Zároveň se divím, že naše chrabrá investigativní média nehnala k odpovědnosti nadporučíka Marka Pechu z Lipníku nad Bečvou, šéfa místní policie, když inicioval onen ostudný zákrok proti zvukaři Jaroslavu Henslovi, který pustil ze vzdáleného okna svého bytu Modlitbu pro Martu na protest při Zemanově mítinku, načež ho jakési gorily bez označení odvlekly k výslechu. Moc se těším na vysvětlení od ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje plukovníka Tomáše Landsfelda, jak obhájí naprosto nezákonný postup svých podřízených. A co na to mrtví brouci, policejní prezident Tomáš Tuhý a ministr vnitra Mi-
Úterý Putna
Středa Baldýnský lan Chovanec? Takhle vypadá v praxi vaše heslo Pomáhat a chránit? Chránit prezidenta před písní Marty Kubišové???
Volala mi nyní kamarádka Marta Semelová a poprosila mě, abych zmínil, že včera uplynulo pětatřicet let od pohřbu Leonida Iljiče Brežněva. Rád tak činím. Těžko zapomenout na skvělý televizní přenos, kdy funebrákům spadla jeho rakev do hrobu, a k dovršení morbidního dojmu po ceremoniálu nad Rudým náměstím zakroužili nadržení havrani. Mám s tím spojenou pěknou historku. V ten den jsem dopoledne v Pařížské potkal kamaráda, textaře Pavla Vrbu, který bydlel za rohem. Pozval mě k sobě, že se podíváme na rozloučení s tyranem, v jugoslávské vinárně jsme zakoupili zásobu červeného a odebrali se k obrazovce. V jeho bytě jsme tu estrádu sledo-
Čtvrtek Rejžek vali s dalším kumpánem, výborným zpěvákem Olinem Veselým z brněnských Synkop 61 aM. efektu. Přiznávám, že jsme se škodolibě a hojně nalévali celý den z radosti, že je nenáviděný soudruh konečně pod zemí, a po obřadu konečně zalehli. Jenže v sedm večer nás Pavel vzbudil na Televizní noviny, které ovšem přinesly záznam funébrmarše. Hostitel, plus minus čtyři promile, začal vyvádět: „Já mám déja vu, to už jsem jednou v životě viděl!“Drahého kámoše jsme přikryli peřinou a rozešli se, my, bezprizorní sirotci, do beznadějného světa bez Leonida. JAN REJŽEK
Pátek Šustrová Sobota Hanák