Byl Romeo sexista?
Osobní výběr ze světového tisku
Západem obchází strašidlo – strašidlo sexismu, mohl by napsat Karl Marx. Dějiny se zrychlují. Ještě před pár lety kladli progresisté vinu za všechno zlo světa rasismu. Pak homofobii. Potom islamofobii. A nyní sexismu.
Sexismus – projevy nerovnosti pohlaví, přesněji sociálně-kulturních genderových rolí – je za velkými případy doby. Takovými, jaké přinášejí odhalení v Hollywoodu. Takovými, kde se v roli padouchů ocitají „bílá maskulinní šovinistická prasata“, jak lze bez rizika napsat.
*** O sexismu se píše dost. Za pozornost stojí příspěvek Margarete Stokowské na webu Spiegel Online. Autorka navrhuje jakýsi klíč k určování sexismu v textech, myšleno v textech beletristických, poetických či dramatických. Jako „dobrý test sexismu“stačí podle ní toto: „Zkuste obrátit role postav a uvidíte, zda výsledek působí bizarně. Pokud ano, je tam vysoká pravděpodobnost sexismu.“
Zajímavé. Vyzkoušejme to v praxi nejlépe na textu klasika, třeba Shakespearově hře Romeo a Julie. Ta je ohledně sexismu až překvapivě neutrální. Julie říká: „Romeo, Romeo, proč jsi Romeo?“Stejně tak by mohl Romeo říkat: „Julie, Julie, proč jsi Julie?“Pak se nabízí Romeova slova ke sluhovi: „Kdo je ta dáma, která ozdobou je tamhletoho pána?“Leč ani v obrácené verzi („Kdo je ten pán, který ozdobou je tamhleté dámy?“) nepůsobí zcela bizarně. Snad až na znepokojivou otázku: smí vůbec být jeden gender ozdobou jiného genderu? Není to projev sexismu už z principu?
Zkusme to pro jistotu hlouběji do minulosti, ke Starému zákonu a jeho nejpoetičtější pasáži, Šalamounově Písni písní. „Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou,“praví 5. verš 4. kapitoly. Zkuste to říci v obrácených rolích, tedy na adresu muže. Nepůsobí to bizarně? Podle všeho ano, tak- ZBYNĚK PETRÁČEK že bible si – vcelku podle očekávání – koleduje o cejch sexismu.
*** Názorový svět feministek je ovšem pestřejší. Pro ilustraci uveďme to, co píše Helen Pluckroseová v magazínu Areo. Tato Britka se hlásí k liberálnímu feminismu, ale vymezuje se vůči jeho úletům.
Liberální feminismus podle ní vycházel z této pozice: „Každý si zaslouží lidská práva a rovnost. Feminismus usiluje o jejich dosažení i pro ženy.“Jenže v poslední době se posunul do pozice jiné: „Jedinci a skupiny všech pohlaví, ras, vyznání a sexuálních orientací mají své vlastní pravdy, normy a hodnoty. Všechny pravdy, kulturní normy a morální hodnoty jsou si rovné. Ale ty spjaté s bílými, západními, heterosexuálními muži nespravedlivě dominovaly, takže teď musejí uvolnit místo dosud marginalizovaným skupinám.“
Podle Pluckroseové se liberální feminismus posunul od univerzality lidských práv k politice identit. Tedy tam, kde už nerozhoduje, co se říká, ale kdo to říká – identita mluvčího. Má-li být toto feminismem, pak autorka prohlašuje, že feministkou už není.
*** Píše se i o střílečkách. Pohled očima datové žurnalistiky nabízejí v The New York Times Max Fisher a Josh Keller. Vedoucí role USA se očekává, ale mohou překvapit srovnání s jinými státy v grafech.
Některé státy vykazují vysoké absolutní počty zbraní, ale málo stříleček – třeba Indie nebo Čína. V jiných je o dost méně zbraní, ale o dost více stříleček – třeba na Filipínách či v Rusku. Cosi napovídají i čísla vztažená k počtu obyvatel. Francie je v relativním počtu zbraní jen o fous za Irákem, leč vykazuje mnohem více stříleček než Irák. Proč? Článek to nevysvětluje, ale našinec si řekne asi toto: Džihádisté ve Francii více střílí, džihádisté v Iráku více používají výbušniny.
Na okraj. Uhádnete jediný stát, kde je počet stříleček na 100 milionů obyvatel vyšší než v USA? Těžká otázka. Správná odpověď zní: Jemen.
*** Ještě k feministce Margarete Stokowské na blogu Spiegel Online. Aby to nevypadalo, že jsme si na ni zasedli (ve skutečnosti nás jen baví její svazácká nátura vytěsňující sebeironii a kontrastující s předchůdkyní Burmesterovou), připomeňme jeden její kouzelný postřeh již z června.
Když Stokowská tepala praxi zvanou manspreading (roztahování mužů na sedadlech ve veřejné dopravě), tak napsala: „S manspreadingem je to jako s prachem při uklízení. Jakmile se do utírání prachu dáte, vidíte ho všude.“
Zlatá slova. Tesat je do kamene. Platí totiž pro notnou část zlořádů, jako je údajně všudypřítomný sexismus.
Podle Pluckroseové se liberální feminismus posunul od univerzality lidských práv k politice identit. Tedy tam, kde už nerozhoduje, co se říká, ale kdo to říká.