Neslučujme obce. Nebude cesty zpět
Když jsem před parlamentními volbami rozhlašoval, že se v případě drtivého vítězství hnutí ANO musíme velmi obávat snah o slučování malých obcí a diktátu státu směrem k místním samosprávám, byl jsem povětšinou označován za nenapravitelného sýčka.
Razítka na zápisech z voleb ještě ani nezaschla a už tu máme první duchaplná vyjádření o tom, jak neefektivní je fungování obcí pod 500 obyvatel, jak nekvalifikovaní a nekompetentní zastupitelé obce vedou a jak by se ušetřily miliony, kdyby se naše vísky a jejich finance spravovaly pěkně centrálně, shora a pod kontrolou bdělých ministerstev. Co třeba nějaká elektronická evidence obcí?
Zase ty řeči o úsporách
Rozum zůstává stát nad těmito úvahami, vracejícími nás někam do pravěku nejhlubšího bolševismu. Po 25 letech usilovné práce místních občanů se naše vesnice doslova vydolovaly z naprosto úděsného stavu bez potřeb- né infrastruktury, nulového společenského života a vzhledu připomínajícího poválečná léta až do dnešní vesměs velmi potěšitelné podoby. Je pro mě naprosto nemyslitelné, že by se měly doslova přes kopec slučovat vesnice doposud fungující samostatně. Představte si, jak se domluvíme třeba s Polevskem a Novým Oldřichovem, kterou zrušíme školu, na kterém hřišti uspořádáme fotbal, které komunikace opravíme nebo jak postavíme kulturní kalendář. O ostatním financování ani nemluvě. Přijde vám to také jako naprosto nereálný nesmysl?
Ještě horší varianta je model fungování jako přidružené lokality sousedního města. Úplně vidím, jak radní z Kamenického Šenova s radostí a zápalem uvolňují finance na fungování naší základní školy a mateřské školy, když sami mají ve městě tu pěknou, skoro novou a velikou. Šedesát akcí za rok přece také není v Prysku potřeba a fotbal můžeme hrát na jednom hřišti. Turistické cíle? Proboha na co, do takové díry přece nikdo stejně nechodí. Podobných modelových příkladů bychom asi našli desítky.
Řeči o úsporách jsme slyšeli už při rušení okresních úřadů a vzniku krajů. Dnes jsme se dostali na několikanásobek původních výdajů a opět se otevřeně mluví o návratu k předchozímu stavu. Smutné je, že v případě obcí není cesty zpět a při takto zásadní změně a nevyhnutelné devastaci vesnic jako takových bude po případné změně politické garnitury a návratu zdravého rozumu trvat desítky let, než se situace na vesnicích opět stabilizuje.
Dovolím si nabídnout svůj velmi pesimistický a snad i nakonec pouze fiktivní scénář. Stát v následujících měsících zvýší počet finančních kontrol v obcích a městech. Po nálezu marginálních i závažnějších chyb se bryskně vyčíslí, jakou obrovskou částku finanční úřady na odvodech vyměřily a jak se na malých obcích špatně hospodaří. V další fázi bude následovat vlna kontrol týkajících se dodržování nepřehledné změti současných zákonů. Perly jako zákaz prodávání alkoholu na dětských akcích, zákon o archivnictví či ochraně osobních údajů budou sloužit jako výborná záminka k perzekucím a pro dokumentaci soustavného porušování platné legislativy a nekompetentnosti hloupých a nevzdělaných zastupitelů a starostů. V okamžiku, kdy se starostové začnou bouřit, se vytáhne, jak se perou za svá „koryta“a bojí se, jaké průšvihy se na jejich obcích objeví. Na to přece široká veřejnost slyší. Vždyť přece všetci kradnú.
Proč ničit ve jménu „optimalizace a úspor“něco, co jako jedna z mála věcí u nás funguje?
Ekonomické ukazatele nejsou všechno
Netvrdím, že všechny obce a města při stávajícímmodelu fungují bez problémů a nutnosti zásadních připomínek. Netvrdím, že se úplně všude zastupitelé chovají zodpovědně ku prospěchu svých občanů a své obce. Žádnou takovou obec sice ve svém okolí neznám, ale rozumím tomu, že dílčí změny ve fungování našich územních celků jsou potřeba. Proč ale ničit ve jménu „optimalizace a úspor“něco, co jako jedna z mála věcí u nás funguje. Stát se prostě nedá řídit jako firma a ekonomické ukazatele nemusí mít vždy tu správnou a beze zbytku vypovídající hodnotu.