Křik, zloba a pak verdikt: doživotí
„Po smrti dcery se zbláznil“
Bezmála čtvrt století čekali pozůstalí obětí válečných masakrů v Bosně na spravedlnost. Někdejší bosenskosrbský generál Ratko Mladič nyní dostal doživotí. Poslední verdikt tribunálu v Haagu ale přímo v síni provázelo drama.
HAAG/PRAHA Týdny se obhajoba domáhala toho, aby tribunál vynesení verdiktu odložil. Namítala, že muž, který stál v čele bosenskosrbských sil za krvavé občanské války v letech 1992 až 1995, je na tom zdravotně tak špatně, že se nemůže vynesení rozsudku osobně účastnit. Poukazovala na to, že má za sebou ve svých 74 letech i tři infarkty.
Když se ovšem včera objevil v soudní síni, byl to tentýž Ratko Mladič, jak ho zná celý svět. Provokatér, který kdysi neváhal z lavice v haagské soudní síni ukazovat směrem k jedné z přítomných bosenských žen, jak si rukou přejíždí po krku, jako by naznačoval podříznutí.
Vstříc verdiktu kráčel sebevědomě, s úsměvem na tváři. Do kamer ukazoval zdvižený palec. Kolem krku měl uvázanou rudou kravatu s nápisem „KPRF“, odkazující v azbuce ke Komunistické straně Ruské federace, nástupnické partaji sovětských komunistů. Pozdravil se s obhájci, a než se posadil, pokřižoval se.
„Brutální, bezohledné“
Obžaloba ho vinila z těch nejtěžších zločinů, s jakými se justice na evropské půdě potýkala od druhé světové války: z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Těch v padlé muslimské exklávě Srebrenici, při víc než tři a půl roku trvajícím obléhání Sarajeva i masakrech v dalších bosenských obcích v roce 1992.
Už loni v březnu si za velkou část týchž činů vyslechl před Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) 40letý trest někdejší bosenskosrbský prezident Radovan Karadžič. Spolu sMladičem patřil k ústředním po- stavám války provázející rozpad Jugoslávie, jež jen v Bosně stála 100 tisíc životů a další dva miliony lidí vyhnala z domovů.
Mladiče přitom historické záběry zachycují, jak do uprchlíky zaplavené Srebrenice, kterou OSN vyhlásila bezpečnou zónou, triumfálně vjíždí poté, co 11. července 1995 město padlo do rukou jeho vojáků. Na osm tisíc muslimských mužů a chlapců další dny nepřežilo.
„Okolnosti byly brutální. Ti, kdo se pokusili bránit své domovy, narazili na bezohlednou sílu. Odehrávaly se tam masové popravy a některé oběti podlehly bití. Mnozí z viníků, kteří zajali bosenské muslimy, prokázali nicotný anebo zcela žádný respekt k lidskému životu a důstojnosti,“slyšel Mladič z úst předsedajícího soudce Nizozemce Alphonse Orieho. „Bosenskosrbské síly se pokusily zločin zamaskovat tím, že oběti zakopaly a opět přesouva-
Do rodné Bosny, kde se v březnu 1943 narodil, přivedla Ratka Mladiče po letech až občanská válka. Jako důstojník Jugoslávské lidové armády sloužil v Makedonii. Tam se také seznámil se svou manželkou Bosiljkou, s níž měl syna Darka a dceru Anu.
Vícero lidí, kteří Mladiče znali osobně, uvedli, že to byla smrt milované dcery, která znamenala zlom v životě, jenž se promítl i do způsobu, jakým vedl své muže. „Někteří lidé si myslí, že se zbláznil,“řekl před lety jeden z jeho bývalých velitelů. Mladičova dcera Ana, tehdy 23letá studentka medicíny, si vzala život za nevyjasněných okolností v březnu 1994.
Mladičovo jméno se postupně stalo symbolem krutostí spáchaných za válek v bývalé Jugoslávii. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) jej včera odsoudil za zločiny spáchané během války v Bosně k doživotnímu trestu vězení. Uznal ho přitom vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby. zah ly z masových hrobů,“dodal Orie.
Dlouhých 16 let se Mladič kvůli zatykači za tyto zločiny skrýval. Až v roce 2011 ho dopadlo na severu Srbska v domě příbuzných komando a vláda v Bělehradě ho pak vydala do Haagu. Za šest let, po která se tam proces táhl, vyslechl tribunál bezmála 600 svědků a prošel téměř deset tisíc položek důkazního materiálu. Mladič nikdy vinu nepřipustil.
Spílal soudu, až ho vykázali
Po hodině, kdy předsedající soudce předčítal rozsudek, ale jeho prvotní sebevědomý nástup vystřídaly vztek a zloba. Nejprve tribunál musel přerušit jednání kvůli tomu, že se generálovi udělalo špatně. Podle obhajoby mu stoupl krevní tlak na kritické hodnoty a nebyl schopen se dál účastnit jednání. Žádala proto buď odročení, nebo rychlé přečtení rozsudku. Obojí soud odmítl. Když se ovšem po skoro hodinové pauze vrátil k čtení verdiktu, rozpoutalo se v soudní síni drama.
Někdejší bosenskosrbský generál začal rozčíleně křičet. Strhl si sluchátka z uší a vstal.
„Všechno, co jste tady říkali, je lež! Styďte se, všechno je to lež!“hřímal Mladič a přihodil i pár sprostých slov směrem k triu soudců z Nizozemska, Jihoafrické republiky a Německa.
Nizozemský předseda Orie proto Mladiče nechal ze síně vyvést. Verdikt, uznávající jeho vinu v deseti z jedenácti bodů obžaloby a odsuzující ho na doživotí, si vyslechl již mimo záběry kamer. Prokázat se nepodařilo genocidu v šesti obcích v roce 1992.
Rozsudek v jednom z nejobtížnějších a nejobsáhlejších případů, jímž se haagský tribunál zabýval, je přitom zároveň i jeho posledním. Nové už řešit nebude. Usiluje o to, aby se s nimi vypořádaly soudy v nástupnických státech Jugoslávie. PřípadnéMladičovo odvolání pak projedná dočasný mezinárodní trestní orgán.
Odkaz, který za sebou tribunál nechává, nese nicméně poněkud hořkou pachuť. Kritici mu vyčítají pomalé tempo, vysoké náklady (jen Mladičův proces vyšel na více než dva miliony eur) i to, že se snahy o poválečné usmíření mnohdy zcela míjely účinkem. Přinesl ale třeba zpřesnění definice genocidy v mezinárodním trestním právu nebo uznání sexuálního násilí jako válečného zločinu.
Jen v Bosně se vojáci všech stran dopustili až 50 tisíc znásilnění. Zplodili tak generaci dětí, jež je mementem největších hrůz v Evropě od druhé světové války.