Fakta pod okovanou botou

Soudruhu Koněvovi na zuby nekoukej? Máme právo na kompletní informaci o maršálovi

Maršál Koněv má mou úctu. Jsem zcela přesvědčen, že jeho památník musí být v Praze, tak jako množství dalších památníků těm, kteří bojovali za osvobození našeho národa, uvedl prezident Miloš Zeman v rozhovoru s ruskou agenturou TASS před odletem do Ruska a doplnil, že lidé, kteří se snaží přepisovat historii, ji nechápou a jsou fanatiky.

Ivan Stěpanovič Koněv velel jednotkám Rudé armády, jež v květnu 1945 dorazily do Prahy, a jeho pomník v nadživotní velikosti se od roku 1980 tyčí v Praze 6. V úterý u něj proběhla dlouho nevídaná, mohutná stotisícová demonstrace. Uvedené davy spolu s „řadou známých politiků“k maršálovu pomníku u příležitosti jeho 120. narozenin dorazily alespoň dle české verze ruského propagandistického webu Sputnik. Účastníci mítinku „vyzvali úřady obvodu Praha 6, aby nepokazily pomník žádnými dodatečnými nápisy a ctili památku vojáků Rudé armády, kteří osvobodili Československo od fašismu v roce 1945“.

Zpráva Sputniku pochopitelně neušla české pozornosti a web radši sám ustoupil vlně kritiky a trochu snížil počet účastníků – ze 100 tisíc na „přes 100“. Na konec zprávy dokonce připojil dovětek: „Ve článku (sic!) jsme původně uváděli chybný počet účastníků. Za chybu se omlouváme.“Chybička se zkrátka vloudila, očekávaných 99 900 pragováků nedorazilo. I z „řady známých politiků“se nakonec vyklubal víceméně jen místopředseda KSČM Josef Skála, jenž dle vlastního tvrzení v životopisu sepsaném pro tajnou policii uvítal 21. srpna 1968 sovětská vojska již „na úsvitu na ruzyňském letišti“. Maršál Koněv se tehdy na sovětské invazi podílel, neboť svou osobou zaštítil předchozí zpravodajský průzkum.

Stíny Koněvova životopisu

To ale není jeho hlavní „hřích“. Mezi nimi asi na prvním místě vyčnívá skutečnost, že velel operaci „Vichr“neboli sovětské invazi do Maďarska, jež odstartovala nad ránem 4. listopadu 1956. Vláda reformního komunisty Imreho Nagye, složená ze zástupců ně- kolika politických stran, která vzešla z maďarského protikomunistického povstání, totiž 1. listopadu vyhlásila neutralitu Maďarska a jeho vystoupení z Varšavské smlouvy. Což ale Moskva nehodlala akceptovat, a Koněv měl tedy „práci“. Povstalci se však hrdinně postavili mohutné přesile – urputné boje trvaly v Budapešti ještě týden a vyžádaly si tisíce mrtvých a raněných. V červnu 1961 se pak Koněv stal velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně a v této funkci se podílel na stavbě berlínské zdi.

Minimálně tyto tři „stíny“jeho životopisu (roky 1956, 1961 a 1968) by měla připomínat k pomníku dodaná vysvětlující tabulka. Toto vysloveně pietní řešení chtěla zvolit radnice Prahy 6, ovšem ruskou ambasádu i české komunisty dlouhodobě popuzuje. Dokonce tak, že na zmíněném „stotisícovém“mítinku, navíc neohlášeném, ani nenechali promluvit starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře. „Přišel jsem, pozdravil jsem organizátory a vnučky maršála Koněva. Slušně jsem požádal, zda bych mohl jako starosta obce (…) promluvit. Prý ne. Nepřáli si to prý pánové Jaroslav Foldyna a Josef Skála, kteří tam mezi ostatními vystupovali. Nechali mi to vzkázat po jedné z organizátorek. Ani tu odvahu říct mi to do očí nenašli,“uvedl Kolář na svém facebookovém profilu. Inu, fanatik, jenž se snaží přepisovat historii informačními cedulkami, přece nemá co štvát na demokratickém mítinku...

Výmluvná historie

Celá historie s Koněvovým pomníkem je bohužel velmi výmluvná. Slušnost a ochota ke kompromisu tu naráží na zavilé, ideologické a imperiálně panovačné ruské „nět“! Fakta příčící se propagandě nesmí na světlo světa, a když už se tam dostanou, objeví se okovaná bota, která je zašlápne do patřičných mezí. Zatím jen virtuálně, na propagandistickém webu, jenž přece jen musel zařadit zpátečku, ale pravděpodobně pouze dočasně.

Někdo by mohl namítnout, že se socha měla vyhodit do povětří už někdy v devadesátých letech, stejně jako se dávnomělo přejmenovat náměstí Interbrigády, na němž stojí. Za pojmem Interbrigáda se totiž skrývají mezinárodní, převážně komunistické bojůvky ze španělské občanské války, jejichž úsilí fakticky směřovalo k nastolení totalitní diktatury. Zhruba řečeno, protivná strana nebyla o moc lepší, ale onen název je to samé, jako kdyby dnes v Berlíně existovalo náměstí Legie Condor (podle německé letecké jednotky, co za španělské občanské války zbombardovala Guerniku).

Ale možná i nechuť k neustálému přejmenovávání ulic, boření starých a stavění nových pomníků, činnosti tak typické pro dvacáté století, vedla u nás po Listopadu k jisté umírněnosti. Neželme jí, nechtějme být jako oni, nicméně pokud ruské ambasádě nevoní vysvětlující tabulka u Koněva, měla by Praha vyjít vstříc jedné občanské iniciativě, jež žádá přejmenování náměstí Pod kaštany, kde ruské velvyslanectví sídlí, na náměstí Borise Němcova. Jinak to s těmi Rusy zkrátka nepůjde.