Dilema německé SPD: do vlády, nebo ne?
Nad Berlínem visí velký otazník. Provede šéf sociálních demokratů Martin Schulz nakonec otočku a připustí koalici s Angelou Merkelovou a CDU/CSU? Navzdory tomu, že výkonný výbor sociální demokracie další velkou koalici jednomyslně odmítl? Začne se o ní vyjednávat? Podle serveru Eurointelligence.com přichází tlak na vytvoření další velké koalice z vlivné „pravicové skupiny“uvnitř SPD, která si říká Seeheimer Kreis. Ta byla založena v roce 1974 a je hlavní silou stojící za odklonem této strany od keynesiánských názorů na ekonomiku směrem k německému ordoliberálnímu mainstreamu. Tato skupina má velký vliv v médiích podporujících SPD, ale nedisponuje žádnou většinou. Schulz je považován za pasivního člena této skupiny, jedním z vůdčích členů je hlavní stranický ekonomický expert Carsten Schneider.
Seeheimer Kreis je pro velkou koali- ci, ale nemá sílu něco takového prosadit. Je možné, že se Martin Schulz pokusí z dilematu vyklouznout tak, že uspořádá vnitrostranické referendum, je však nepravděpodobné, že by takové referendum s velkou koalicí souhlasilo.
Celá věc může také vyústit nikoliv ve velkou koalici, ale v nějakou jinou formu kooperace. Mluví se i o možnosti tolerance a tiché podpory menšinové vlády CDU/CSU, především v evropských věcech, tedy v podpoře integračních vizí francouzského prezidenta Macrona. Jenže většina jeho vizí vyžaduje od Německa změny legislativy a především změny rozpočtových priorit. Eventuální velká koalice nebo smluvní tematická kooperace by ale měla relativně tenkou většinu. V minulém Bundestagu měly CDU/CSU a SPD dohromady 80 procent mandátů. Nyní mají už pouze 56 procent. Nějaké velkokoaliční nebo kooperační schéma by vyžadovalo poměrně vyso- kou disciplinovanost všech stovek poslanců SPD i CDU/CSU. Je ovšem velkou otázkou, zda lze něčeho takového dosáhnout, protože v obou stranách samozřejmě existují názorové skupiny a vnitřní opozice, která se mimochodem týká právě citlivých evropských záležitostí.
Rozhodování o tom, jestli vznikne další otevřená či skrytá velká koalice, samozřejmě ovlivní i nejnovější průzkumy veřejného mínění. V SPD prý zavládla mírná panika, protože podle nových průzkumů podpora strany dále klesá, i když jen mírně. Nyní má SPD už jen 19,5 procenta oproti 20,5 procenta ve volbách. Klesá i podpora CDU/CSU, a to dokonce rychleji: z 32,9 procenta ve volbách na 29,2 procenta. Nakonec je možné, že po nových volbách by velká koalice ani numericky nedosáhla většiny.
Další kontext německému povolebnímu rébusu poskytuje chování Alternativy pro Německo (AfD). Německá média si všímají toho, že AfD se v novém Bundestagu chová zatím konstruktivně a spořádaně. AfD už podpořila vládu v hlasování o podpoře vyslání sedmi misí bundeswehru do zahraničí. Kancléřka Merkelová se chce samozřejmě za každou cenu vyhnout tomu, že by se musela spoléhat na hlasy AfD. Přitom Bundestag čekají důleži- tá klíčová hlasování. Například na začátku roku se má hlasovat o tom, zda se k stávajícím uprchlíkům ze Sýrie mohou připojit rodinní příslušníci, nebo nikoliv. CDU/CSU nic takového nechtějí, nechce to pochopitelně ani AfD a FDP. Ostatní strany jsou ale pro. Jednou z taktik AfD do budoucna nepochybně bude podávat návrhy, které budou atraktivní pro členy SPD.
Jednou z možností, o nichž se nyní v Berlíně také mluví, je, že SPD by mohla poskytnout podporu menšinové vládě Angely Merkelové na jeden rok, protože ve třetím pokusu podle německých voleb vyhrává ten, kdo má nejvíc hlasů, a kancléřka kancléřkou zůstane. Anebo je tu varianta, že bude pokračovat současná vláda v demisi, řekněme třeba celý půlrok, než si SPD vyřeší svá vnitřní dilemata. Německá ústava nežádá žádné bleskurychlé řešení.
Autor je předsedou správní rady IPPS