Y?

hradami také po tvrdých ( h, ch, k, r, d, t, n). U hlásek obojetných ( b, f, l, m, p, s, v, z) je výhodné znát vyjmenovaná slova, v nichž se píše – a zároveň k nim dokázat přiřadit příbuzné výrazy: je-li ve vyjmenovaných slovech být, zastřešuje všechny odvozené tvary ( by, nabýt, obývací...); podobně k mýt patří i mýdlo, mýval; s pýchou zase souvisí pýchavka atd. Umět si spojit výraz s příslušným vyjmenovaným slovem je pro bezchybné psaní nezbytné – a je to obtížnější než ovládnout vyjmenovaná slova sama.

Bílé býlí a další pravopisný plevel

Zaměřme se nyní na výrazy, jež často působí nesnáze: býlí je plevel, bílý označuje barvu. Mlýn ( mlynář) není odvozen od mlít, jde o přejímku z němčiny. Protože si myjeme ruce ( mýt), máme je čisté ( mít). Vymítat je od vymést (jako smítko), kdežto vymýtit souvisí s mýtinou (a tedy s kácením). Opylují se rostliny ( pyl), opilovat se mohou třeba nehty ( pilníkem). Za neplechu pykáme, kdežto u pikoly ve hře na schovávanou pikáme. Syčák byl pojmenován podle syčení. Děti radostně výskají (pokřikují) – tatínek jim bude vískat (probírat se) ve vlasech. Odpůrce není zavilý (zarputilý) kvůli vytí – slovo je odvozeno od vít a znamenalo původně „stočený, zavinutý“(o zkrouceném dřevu, které se špatně štípalo), později se přeneslo na lidi. Ani nezvykle veselá atmosféra každého nezviklá (nepřesvědčí), aby zůstal. U písmene si musíme dát pozor na vyloženě zrádné slovo brzy: nesporná odvozenina brzičko se totiž výjimečně píše s měkkým (může za to přípona -ičko, podobně jako u dvojice málo – maličko).

O psaní v koncovkách jmen a sloves se dočtete v dalších dílech.