Není kandidátka jako kandidátka
Vposlední době jsem vmédiích několikrát četla nebo slyšela věty, které byly trochu matoucí, protože jsem si v první chvíli nebyla jistá významem: Objevily se nejasnosti ohledně stranických kandidátek. Strana se na kandidátce neshodla. Kandidátku bude schvalovat výbor.
Okolní kontext samozřejmě význam věty objasnil, ale bez něj nebylo hned zřejmé, jestli se kandidátkou míní kandidátní listina, nebo žena, která kandiduje na nějaký post.
Oba tvary jsou totiž utvořeny stejnou příponou - ka, přestože znamenají dvě odlišné věci. V případě kandidátní listiny se příponou - ka tvoří z víceslovného pojmenování jedno slovo. To je znakem tzv. jazykové ekonomie: obvykle dáváme přednost jednoslovnému vyjádření před víceslovným opisem, protože je to zkrátka úspornější, kratší.
Stejně vznikla například občanka z občanského průkazu, základka ze základní školy, minerálka z minerální vody, písemka z písemné práce. V druhém případě se příponou - ka tvoří přechýlené podoby mužských jmen (mohli bychom říct, že je to jiné - ka než v případě prvním): učitelka od učitele, ředitelka od ředitele, uklízečka od uklízeče a také už zmíně- ná občanka, ale tentokrát odvozená přechylovací příponou od mužského podstatného jména občan. Vzhledem k tomu, že jde o stejné přípony, stává se občas, že odvozováním vznikají dvě stejně znějící a vypadající slova, která ale mají odlišný význam.
JAZYKOVÉ OKÉNKO
Odborně se jim říká homonyma nebo homonymní výrazy. Jedním z nejznámějších příkladů, které se uvádějí v učebnicích, je dvojice travička–travička. Slova jsou stejná, přesto spolu nemají vlastně nic společného a vzájemně se shodují spíš náhodou. V prvním případě se připojí k podstatnému jménu tráva zdrobňující přípona a utvoří se zdrobnělina travička (jako hlavička, mistička apod.), v druhém případě se přechylovací příponou utvoří odmužského podstatného jména travič ženská podoba travička.
Trochu nepříjemný důsledek má tato shodná podoba slov v tom, že občas váháme, jestli máme použít přechýlenou ženskou podobu, když víme, že je shodná se slovem, které má i jiný význam.
Proto se ve filmech a seriálech téměř nevyskytují ženy detektivky, ale většinou se o nich mluví stejně jako o mužských kolezích jako o detektivech, protože detektivku máme spojenou spíše s de- tektivním příběhem. Zábrany občas mají mluvčí i při označování žen zabývajících se chemií: chemička totiž označuje i chemickou továrnu. Podobně dvojznačná je abonentka, strážnice nebo generálka, které jsme dokonce před časem věnovali celý jeden samostatný text.
I přes to všechno se většinou nestává, že bychom v textu váhali, který význam máme slovu přisoudit, protože to poznáme. Když ne přímo z příslušné věty, tak z okolního kontextu. Podobné shody jsou však ideální příležitostí pro jazykovou hru.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR