Novinařina láká jen třetinu studentů

Velká část posluchačů chce raději do reklamy, říká budoucí děkanka FSV UK. V minulosti publikovala v predátorském časopisu

PRAHA Lepší výsledky ve vědě, mezinárodnější rozměr i silnější zázemí pro akademiky. Díky takovým příslibům byla děkankou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) zvolena

Ta od roku 2015 šéfuje Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. V témže roce však LN a týdeník Euro upozornily na kauzu tamního pracovníka Wadima Strielkowského, jenž mimo jiné publikoval pár desítek článků v predátorských časopisech – tedy takových, které za peníze otisknou jakýkoliv blud.

Tejkalová byla se Strielkowským spoluautorkou dvou studií v časopise evidovaném na tzv. Beallově seznamu podezřelých žurnálů, takže pak čelila kritice, že situaci neřešila správně. Případ musela opět vysvětlovat volícím senátorům, ale zvítězila a Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy, již potvrdil, že mladou doktorku jmenuje do funkce od 1. února 2018.

vá. Alice Němcová Tejkalo-

LN Proč byla volba tak těsná a opakovaná? Až na podruhé jste vyhrála 12 ku 8 hlasům.

Když si přečtete můj program i program Petra Soukupa, tak uvidíte, že řada věcí, jichž chceme dosáhnout, je dost podobná. Oba fakultu dobře známe, víme, co by se mělo posouvat dál. A pak rozhodují osobnosti jednotlivých lidí; proto to byla asi tak vyrovnaná volba.

LN Čím myslíte, že jste své volitele přesvědčila?

Myslím si, že důvod, proč mě senátoři zvolili, je ocenění práce, kterou mám za sebou. Ředitelovat institutu jsem začala ve chvíli, kdy byl ve velmi obtížné rozpočtové situaci, s níž jsem se dokázala úspěšně vyrovnat. Zvládla jsem na institutu nastartovat přirozenou generační obměnu, kdy neztrácíme kontakt ani s našimi seniorními pracovníky a zároveň dáváme prostor jejich následovníkům. Rozšířili jsme podporu pro vědecké a tvůrčí projekty více lidí na institutu, než tomu bylo předtím, a výsledkem je větší počet lidí publikujících v prestižních oborových časopisech a vydavatelstvích, než tomu bylo kdy dřív. Letos jsme se poprvé v historii dostali mezi nejlepších 200 pracovišť v našem oboru na světě podle žebříčku QS World University Rankings by Subject. Sama se věnuji práci v mezinárodních týmech s renomovanými vědci a recenzuji jak pro Journalism Studies, tak pro Journalism Practice, pro můj obor studií žurnalistiky jsou to jedny z nejprestižnějších časopisů.

LN Fakultu zakládal legendární sociolog Miloslav Petrusek, byl jejím děkanem... S prominutím: čím to, že tady již nejsou takto výrazní děkani, zasloužilí profesoři?

S tím, jak se vyvíjí vysoké školství, je práce děkana čím dál komplexnější, zahrnuje více administrativy. Je to práce, o které když se bavíte se staršími kolegy, tak vám poví, že s tím nechtějí mít nic společného... Mě osobně to mrzí, protože jsem doufala, že se někdo takový ze střední či starší generace objeví, a pak bych do toho ani nešla. Chvíli to sice vypadalo, že kandidáta, na němž bychom se všichni shodli, mít budeme, ale bohužel se nakonec do děkanské volby nepřihlásil. Docent Jiří Vykoukal by asi jako kandidát získal plných 20 hlasů. Myslím, že nejen administrace, papírování, ale i řízení, komunikace či naše skoro miliardová jinonická investice – pokud vyjde – je něčím, co se ne každému chce vést.

LN Jak děkanskou volbu ovlivnila predátorská kauza „Strielkowski“z roku 2015, ve které bylo u dvou studií i vaše jméno? Kdyby jí nebylo, vyhrála byste výrazněji?

To nejsem schopná přesně říct, ale myslím si, že bez ní by finální výsledek dvanáct hlasů proti osmi byl nejspíše i stejný. Těch osm hlasů nedostal můj protikandidát Petr Soukup kvůli mé „kauze“, ale proto, že pro tyto senátory byl on tím lepším kandidátem.

LN Považujete kauzu za vyřešenou, nebo se vám to ještě bude vracet?

Považuji to za součást své osobní historie. Bavím se o tom otevřeně, není to něco, co se už nevrátí. Jen mi vadí, v jaké formě se to vrací a rozehrává na sociálních sítích, jaké informace padají a že se například opakuje, že Václav Štětka (bývalý kolega, který na kauzu upozorňoval a odešel z institutu – pozn. red.) už na FSV UK nepůsobí, což není prostě pravda – přitom je na ISS FSV UK. Jsou to samozřejmě věci, kterémi radost nedělají, ale co se na druhou stranu týče té stránky publikační kauzy, zkušenost z ní mě vede k většímu zamyšlení se nad vědeckou politikou a také k volbě velmi solidního proděkana pro vědu, s nímž budu moci projednávat i etické standardy. Bude jím profesor Jaroslav Kučera.

LN Mrzí vás, že jsteměla dvě publikace v časopise podezřelém z predátorství?

Nemůžu říci, že by mě to mrzelo ve smyslu, že bych já sama udělala něco neetického. V té době jsme ani já, ani nikdo v mém akademickém okolí nevěděli, že existuje nějaký Beallův seznam potenciálně predátorských časopisů. takže jsem ani vědomě, natož záměrně v takovém časopisu nepublikovala.

U volby publikační platformy jsem tak jako v minulosti dala na doporučení svých kolegů a zkušenosti pracoviště. Navíc publikační proces proběhl naprosto standardně, ne nějak predátorsky. Mít jméno spojené s takovým časopisem je samozřejmě přesto nepříjemné. Dnes je to pro mě nicméně cenná zkušenost, kterou můžu předat doktorandům a studentům, s nimiž jsem v kontaktu a učím je. Je to poučné i v tom, že se můžete v problémech ocitnout, aniž byste věděli jak.

LN Senátu i kolegům jste to vysvětlila, ale nedávno v reakci na vaše zvolení psal na Facebook Petr Kratochvíl, že vystoupí z vědecké rady FSV UK. Ten pro vaše zdůvodnění asi pochopení nemá...

S profesorem Kratochvílem jsem předtím nikdy nemluvila. Vědecká rada naší fakulty požádala pana děkana (Jakuba Končelíka), aby se na něj obrátil s žádostí o vysvětlení některých pasáží jeho dopisu, a ta korespondence mezi nimi probíhá. Chci ale říci, že jsme za publikace v časopisech uvedených na Beallově seznamu jako institut nikdy žádné peníze nedostali; tyto publikace jsme stahovali z RIVu (Rejstříku informací o výzkumu), a pokud vím od pana děkana, tak existuje ve fakultním rozpočtu jen asi 92 000 korun ze staršího období, které nešlo vrátit a fakulta je alokovala na další publikační osvětu.

LN Vedete institut žurnalistiky. Kde jsou všichni ti vychovaní novináři, jdou do médií?

Když se zeptáte našich některých studentů, tak už rovnou říkají, že ani nechtějí být novináři. Je to tak jedna třetina. Ráda bych to změnila, bavím se o tom, ale nám všem, kteří se kolem novinařiny motají, nijak neprospívá, jak se o téhle profesi ve veřejném prostoru hovoří – počínaje prezidentem republiky... Další zhruba třetina se rozhodne spíše pro PR, je to pro ně další možnost. A tak třetina odchází do praxe, většina už během školy. I tam pak dochází ke střetu s mediální realitou. Snažíme se spolupracovat s různými typy médií, s mediálními domy a bylo by fajn, kdyby se přestali novináři mezi sebou hašteřit a společně jsme všichni pracovali na dobrém obrazu žurnalistiky, aby o takovou práci měli mladí lidé i zájem.