Kalichy hořkosti
Bývalý šéf mydlí schody novému měrou nebývalou
eská politika nabízí svým pozorovatelům takřka nekonečné množství námětů pro satirické glosy. Mnohem méně potěšení a satisfakce nabízí svým hráčům – jak se přesvědčil nejen Miroslav Kalousek, ale i Jiří Pospíšil.
Ten první si vypil kalich hořkosti do dna. Šest let byl hlavní tváří strany Karel Schwarzenberg, šest let šla „topka“od úspěchu k úspěchu. Jakmile se postavil do čela její otec, mozek a provozní ředitel zároveň, šlo to s ní od desíti k pěti: za necelé dva roky ji přivedl z pozice hegemona pravice do krize, kdy ji pouhých 15 773 hlasů zachránilo od parlamentního nebytí. A nakonec byl donucen předat partaj do rukou muže, jímž hluboce pohrdá a vždycky pohrdal. Politika je kruté řemeslo.
Ale příliš jásat nemůže ani nový předseda. Pan Pospíšil byl kdysi nadějnou tváří ODS, ztělesněním jejího líbivého, mediálního křídla. Tou tváří, kterou sice většina straníků příliš nemusí, ale chápou, že pro voličský sukces je nezbytná. A Pospíšil byl v roce 2006 i v roce 2010 nezpochybnitelnou jedničkou ODS nejen v Plzeňském kraji, ale coby příjemný politik bez kontroverzních výroků získával body u veřejnosti soustavně, mimo jiné i díky téměř pravidelnému vystupování v pořadu Otázky Václava Moravce.
Jenže ve chvíli nejhlubší krize, po pádu vlády Petra Nečase, jej strana nezvolila ani prvním, ani řadovým místopředsedou a de facto vypudila svého nejpopulárnějšího politika ze svých řad. Pospíšil ze strany vystoupil a přijal od pana Kalouska nabídku kandidovat do Bruselu na listině TOP 09. Coby formální dvojka získal neuvěřitelných 77 724 preferenčních hlasů, zalehl na evropskou matraci a čekal. Včera se dočkal, jenže příliš důvodů k jásotu nemá. Ačkoli se po volbách, v nichž tři středové partaje jen o vlásek unikly klinické smrti, neustále skloňuje pojem spolupráce na pravici, není příliš jasné, zda zrovna Pospíšil bude tím, kdo k ní dopomůže.
Jisté je jedno: nudit se nebude. Kalousek jej začal kopat do kotníků, holení a i jinam ještě před volbou, a nepřestal ani po zvolení: o jeho projevu pravil, že šlo o „zdařilý kompilát z diskuse“. Kalouskův plán byl nastrčit do čela loutku, kterou by on sám ovládal. Tuto sebevražednou variantu partaj odmítla, chce naopak bez Kalouska navázat na spolupráci s Gazdíkovými Starosty. Fajn, ale na skutečnou spolupráci a souboj s velmi konzervativní levicí (ČSSD+KSČM) či Babišovým parním válcem je to zatraceně málo. Petr Kamberský