Exkluzivní blokaři
Marketingově to mají „demokrati“dobře rozjeté, obsahově je to bída
Demokratický blok je zatím jen účelovým uskupením ve sněmovně, které sdružuje středopravé strany politického spektra (ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN). Jeho omezený a předem definovaný účel je hlasovat v zájmu sdružených stran na první sněmovní schůzi tak, aby jeho členové obsadili ve sněmovně co nejvíc funkcí. Je to legitimní cíl, společná síla sdružených stran zastupuje 1,4 milionu tedy 27,6 procenta zúčastněných voličů, přepočteno na mandáty mají blokaři 48 poslanců. Po první schůzi by měl tento útvar zaniknout, ale zrušte subjekt s tak chytlavým názvem.
Pokud Demokratický blok nepřežije svou předpokládanou trvanlivost, mohlo by se na něj zapomenout jako na epizodu. Nicméně ozývají se někteří, kteří v uskupení vidí budoucnost. Proč ne, pokud se subjekty hodlají dále ve sněmovně pokoušet o souhru, může jim to za určitých podmínek pomoci.
Spojovat v jediné těleso se v žádném případě nebudou, nejen kvůli vzájemným osobním animozitám alfa samečků a všeobecné nechuti k sebeomezení, ale i z praktických důvodů. Čtyři kluby mají čtyři předsedy s přednostním právem, a mohou tedy sněmovnou čtyřikrát zaznít jejich stanoviska. Stejně může být blok ve výhodě ve veřejnoprávních médiích, i ta se řídí logikou, že každý parlamentní subjekt má nárok na stejný mediální prostor. Tím ale výhody prakticky končí.
Kdo nejde s námi, není demokrat
Iniciativa má vady na kráse, které nemá smysl přehlížet. Za prvé je to exkluzivita zakletá v názvu, tedy deklaratorní prohlášení: my, co spolu mluvíme, jsme demokratické strany. Z čehož implicitně vyplývá, že ostatní demokratičtí nejsou, což je na jednu stranu směšné, na druhou poměrně nedemokratické, protože to předem snižuje legitimitu všech ostatních. Je sice pravda, že místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová již při ustavení bloku nabídla „i dalším dvěma demokratickým uskupením“účast, ale z následné rétoriky je jasné, že staré bolševické „kdo nejde s námi, jde proti nám“zde velice plasticky ožívá. Vždyť pokud zbývající „demokratické strany“, tedy Piráti a sociální demokraté, nepřilezou ke křížku, mají být spoluodpovědné za menšinovou vládu Andreje Babiše, ať už by hlasovali pro ni, či proti. Není to trochu nelogické v situaci, kdy ve sněmovně existuje většina i bez těchto dvou váhajících hříšníků?
Druhou vadou pak je skutečnost, že strany prozatím bojují za něco, co jim není principiálně nikým upíráno – tedy posty ve sněmovně. To, že představitelé bloku tvrdí, že nové uskupení vylepšilo jejich vyjednávací pozici, můžeme, ale nemusíme brát vážně. Čtěme nezvolení Petra Fialy na pozici místopředsedy dolní komory na prvé dva pokusyminulý týden jako tvrdou demonstraci síly od hnutí ANO. Napotřetí pan Fiala získal hlasy poslanců ANO a v tomto punktu mu blok mnoho platný nebyl.
Pokud by blok měl mít delší trvaní, musel by disponovat programem. A v tom je potíž, jediné, co aktéry spojuje, je odpor ke všem ostatním parlamentním stranám s výjimkou Pirátů a ČSSD. Zbytek nejsou demokratičtí politici a mají jediný smysl existence – být na hlavu poraženi demokratickým blokem. Tuto „poučku“nelze vydávat za program.
Co dál? Lze vymýšlet leccos, třeba seznam zákonů, které klub podpoří/nepodpoří, vymezení, za jakých okolností by bylo možné spolupracovat či tolerovat nějakou vládu. Vymyslíte z fleku klidně dvacet podmínek, nicméně žádný z těchto bodů nefunguje jen a pouze v bloku. ODS může podobnou politiku dělat úplně sama za sebe, Demokratický blok vůbec nepotřebuje. Naopak, tři menší strany nemají váhu, která by ve sněmovně jakkoli mohla měnit poměry.
Trucováním vpřed
Výčet těch, kteří řečeno s Jaroslavem Haškem „nemají práva chodit po chodníku“, zahrnuje kromě poslanců ANO i KSČM a hnutí Tomia Okamury. Demokratický blok mezi těmito stranami zatím příliš nerozlišuje, nepřipouští si ani skutečnost, že mnozí z jeho představitelů spokojeně vminulosti spolupracovali s KSČM. Zkrátka tato trojice stran je nepřijatelná en bloc. Zásadním odporem k těmto stranám však lze dosáhnout především stavu, kdy spolu zmiňované „špatné“subjekty nakonec budou nějak kooperovat a u toho se bude mociAndrej Babiš poměrně realisticky odvolávat na to, že by raději vládl s ODS, ta ale trucuje. Dá se též ve zkratce říci, že ochrana demokracie v podání Demokratického bloku se zúžila na skvělou izolaci.
Jenže jak vysvětlit voličům, že takový postup je pro Česko přínosem? Hlavně těm, kteří nedali Demokratickému bloku hlasy a které by chtěl přesvědčit o své pravdě? Proprotestovat se k vítězství je sice teoreticky možné, ovšem dost nepravděpodobné. Navíc někteří mluvčí Demokratického bloku připomínají ze všeho nejvíc Zdeňka Štěpánka, který exceloval v roli Maršála ve filmu Bílá nemoc. Jeho postava je obrazem prázdného patosu a přitom se tak sošně bil v prsa, když křičel: My jsme v právu!