Pod stromeček darovat kus sebe

Tak už se nám po roce znovu blíží ona chvíle, kdy rozechvěle trhajíce balicí papír zjišťujeme, že jsme pod stromeček zase dostali nepadnoucí svetr neoblíbené barvy a knihu, kterou jsme si před měsícem sami koupili. S ještě bolestnějším zklamáním pak sledujeme naše milované, jak rozpačitě hledí na dary, které jsme jim tak pečlivě vybírali.

Vybrat ten pravý dárek je bezpochyby nevděčný a přetěžký úkol. Vždyť jak nás naučila behaviorální ekonomie, lidé se ne vždy rozhodují racionálně, pokud jde o to, co je nejlepší pro ně samotné. Jak mají tedy úspěšně vybírat dárky, tedy rozhodovat o tom, co je nejlepší pro někoho jiného? Naštěstí tu jsou právě behaviorální ekonomové a psychologové, kteří nám poradí, co dělat, abychom si frustrující okamžiky u vánočního stromku nemuseli opakovat každý rok.

Předně si tedy pamatujte – spíše než hmotné dary činí člověka šťastnými zážitky. Doložilo to hned několik studií, podle nichž mají nehmotné dárky hned několik výhod. Zůstávají nám například v paměti déle než ty hmotné, také se na ně více těšíme (ale nejsme přitom zdaleka tolik netrpěliví a frustrovaní jako u hmotných darů) a posléze o nich mluvíme mnohem více.

Podle jedné studie, publikované loni v magazínu Emotion, v nás žijí zážitky déle i kvůli tomu, že se za ně cítíme vděčnější než za věcné dary. To má mimochodem ještě jeden pěkný vedlejší efekt – když jsme vděční, jsme štědřejší. Jak ukázaly experimenty, lidé, kteří mysleli na své zážitky, dávali následně na charitu více peněz než ti, kteří měli vzpomínat na věci, které dostali.

Když už jste se ale rozhodli, že žádný let balonem nebo lístek do divadla kupovat nikomu nebudete a raději utratíte peníze za hmotný dar, i v tomto případě pro vás mají vědci jednu důležitou radu. Nesnažte se nakupovat pouze s myšlenkami na obdarovaného, spíše mu dejte něco, co odhalí vaši osobnost.

Dva kanadští psychologové udělali před několika lety před svátkem matek pokus. Polovině z osmi desítek studentů řekli, aby své matce koupili v obchodním domě přání k svátku, jež ukazuje „jejich pravé já“, zatímco druhé polovině nakázali, aby koupili přání, jež ukazuje jejich znalost obdarovaného. První skupina následně uvedla, že se po nákupu cítí svým maminkám emocionálně blíž. Jiný pokus (tentokrát mohli lidé někomu darovat píseň na iTunes) ukázal, že podobný efekt to má i na obdarované. Ti, kteří dostali píseň, jež odhalovala něco o dárci, se k němu následně cítili emočně víc připoutáni.

Zdá se zkrátka, že aby byl dar smysluplný, neměli byste ani tak hledět na praktické potřeby příjemce, jako se spíš pokusit darovat kus sebe. Být naživu Vincent van Gogh, tento článek by se mu určitě líbil.

Jak nás naučila behaviorální ekonomie, lidé se ne vždy rozhodují racionálně, pokud jde o to, co je nejlepší pro ně samotné. Jak mají tedy úspěšně vybírat dárky, rozhodovat o tom, co je nejlepší pro někoho jiného?