Charismatický buldozer i citlivý básník

Tomáše Ježka všichni znají především jako nezastupitelnou politickou postavu počátku devadesátých let, kdy jako buldozer silou své charismatické osobnosti prosadil nejvýznamnější ekonomický proces – odstátnění majetku. Měl klíčový osobní podíl na přípravě a prosazení majetkových zákonů, zásadní vliv na vracení majetků původním vlastníkům, prodeje majetků pro drobné podnikání v malé privatizaci, odstátnění velkých státních podniků, kuponovou privatizaci, vstup významných zahraničních partnerů do české ekonomiky.

Já jsem Tomáše poznal v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd jako charismatického ekonoma s brilantním politickým myšlením, který měl na nás, tehdy mladé ekonomy, zásadní lidský i pedagogický vliv. Na jedné straně působil oficiálně v AV, na druhé straně překládal zásadní politologický text – Hayekovu Cestu do otroctví, přispíval občasně pod pseudonymem do samizdatových LN a spolu s námi chodil ještě za totality za disidenty, nejprve do kotelny a později do bytu Pavla Bratinky, a promýšlel s námi založení pravicové strany. I díky jeho podílu se ještě před koncem roku 1989 zrodila Občanská demokratická aliance. Když šel zakládat ministerstvo privatizace, šel jsem mu dělat poradce. Nějakou dobu jsme prosazovali privatizaci společně, později se naše cesty rozešly, což dodnes občas zabolí. Nicméně vždycky na něho budu vzpomínat v dobrém.

Ta nejsilnější vzpomínka není na práci nebo politiku, ale na chvíli, kdy jsem při stěhování ministerstva z budovy do budovy mezi jeho věcmi našel jím psané básně. Zůstal jsem paf. Ukázaly mi člověka citlivého, zajímavého, nabytého emocemi. A ukázaly mi jeho křesťanskou víru. Díky tomu věřím, že teď je mu už dobře, je v náručí u Boha a těší se z toho dobrého, co za sebou zanechal. Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce