Knihy denně na cestách
Miliony knih, které se do budovy Národní knihovny v pražském Klementinu nevejdou, způsobily, že se před lety začalo mluvit o výstavbě nového objektu. Už po nástupu do funkce v září 2004 hovořil o potřebě nově jmenovaný ředitel knihovny Vlastimil Ježek. Projekt se přiblížil k reálným obrysům, po třinácti letech přesto stále chybí. Debata o nové budově se totiž nakonec zvrtla v něco úplně jiného – nekonečnou hádku o moderní architekturu a vítězný návrh Jana Kaplického. Namísto držení se faktů se diskuse smrskla na otázku individuálního vnímání toho, co je hezké a co není.
Od Ježkova nástupu do funkce to vlastně vzalo rychlý spád, už po dvou měsících vedení knihovny probíralo s pražským magistrátem její možné umístění. A už tehdy se objevil nápad, aby budova zaujala místo na Letné. Po další konzultaci, tentokrát s ministerstvem kultury, Ježek 19. ledna 2005 představil projekt. Po 4 698 dnech je na Letné namísto centra vědění stále prázdno.
Už tehdy, v lednu 2005, byly propočty jasné – při tempu, jakým přibývaly tituly, by Klementinum bylo v roce 2010 plné. Kvůli nedostačujícím prostorům je nyní většina publikací uskladněná v Hostivaři, kam dvakrát denně jezdí přes půlku hlavního města auto. A na vyžádané knihy se i několik hodin čeká.
Přitom se zdálo, že je vše na dobré cestě. V březnu 2006 předběžně souhlasilo pražské zastupitelstvo, že Národní knihovně odprodá potřebné pozemky. O dva měsíce později se vyhlásila mezinárodní architektonická soutěž, něco do té doby nevídaného. V porotě tehdy zasedla i architektka Zaha Hadid. Světově uznáva- ná dáma, jejíž jméno se v laických kruzích Česka začalo vzývat až loni v březnu, kdy zemřela. Na jaře 2007 se jednomyslně rozhodlo o vítězi – Kaplického projektu, kterému se časem začalo přezdívat blob nebo chobotnice.
Přes počáteční vcelku vřelé přijetí, mimo jiné i tehdejšího primátora Pavla Béma (ODS), začal hon na čarodějnice. Prezident Václav Klaus prohlásil, že by se raději připoutal k bagru, než aby začala na Letné růst vítězná stavba. A otočila nakonec i pražská ODS v čele s Bémem. Předběžně schválený prodej pozemků odmítl a nikdy k němu už nedošlo.
Kromě toho, že každý neváhal přispěchat, aby se svěřil se svým estetickým cítěním, se začalo mluvit o porušení pravidel soutěže. Podle Kaplického návrhu měly být svazky z větší části umístěné pod zemí, což soutěž původně neumožňovala. Vše tak zkoumala i Mezinárodní unie architektů, která výherce posvětila. Kaplický už se rozhřešení nedočkal. V lednu 2009, kdy byla chobotnice stále předmětem znesvářených diskusí, zemřel. Jeho kolegyně, architektka Eva Jiřičná je přesvědčená, že to byl boj o blob, co ho zabilo.
Celá věc nakonec skončila i u soudů. Ten poslední, Nejvyšší, zamítl dovolání Národní knihovny, která odmítla rozsudek, podle kterého Kaplický vyhrát neměl.
Kaplického projekt však navzdory všemu stále vstává z architektonických archivů nerealizovaných staveb. Letos ho do úvah vrátil současný ředitel knihovny Martin Kocanda, o projekt se zasazuje i vdova po architektovi Eliška Kaplický, která se v mezičase stala pražskou zastupitelkou. A vše začíná nanovo. Jen knihy stále jezdí z Hostivaře do bývalé jezuitské koleje.