Honzákova prvouka
Znám mnoho lidí, kteří hltají různé poloinformace a jejich úsudky jsou podle toho polozasvěcené. Tak nějak se to má s laickým „fušováním“do medicíny a léčení. Lidé jsou nakloněni věřit tomu, co jim vyhovuje, slyší na rychlá bezbolestná řešení; hlubší poznávání je namáhavé, vyžaduje čas a soustředění. Tak se leckdo uchyluje k závěrům z doslechu, nejčastěji od hezky formulujících populistů – i mezi doktory takové najdeme a jsou dost úspěšní...
Naštěstí existují odborníci s velkou zkušeností a prestiží, kteří navíc mají dar svou vědu srozumitelně vysvětlovat i laikům. Takový je Radkin Honzák: nepohrdá pacienty, nevnímá je jako klienty, vidí v nich z různých důvodů trpící jedince. Hledá souvislosti neduhů lidí nejen v příznacích, ale v podstatě jejich života; leccos zdánlivě zlehčuje, ale ten jeho humor je osvobozující. Napsal už řadu užitečných knih pro každého. Věnuje se v nich různým aspektům psychického zdraví/nemoci, někdy je podává stylem k popukání, vždycky však na základě seriózních poznatků a s přesvědčením, že „člověk vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost“.
Hledá souvislosti neduhů lidí nejen v příznacích, ale v podstatě jejich života; leccos zdánlivě zlehčuje, ale ten jeho humor je osvobozující
Nyní vydal zásadní práci Psychosomatická prvouka (Vyšehrad, 2017), jež je výsledkem jeho padesátiletého „většinou marného hledání pravdy o zdraví a nemoci“. Shromáždil faktory biologické i sociální a psychologické, jak upozorňuje, těžko měřitelné. Věnuje se zákoutím mozku, emocím, bolesti, spánku, smíchu, mimo jiné také velmi zajímavým poznatkům o účinnosti placeba. Kniha je nabitá fakty, úvahami, konkrétními případy, věcnými komentáři o pacientech i lékařích, návody, jak postupovat, a také nabízí slovníček častých výrazů. Ne každá kapitola je lehce čtivá, všechny však stojí za to číst a pokusit se pochopit, v čem spočívá vlastní i lékařův přístup k potížím. Může být základem k nacházení dalších odpovědí, protože, jak Radkin Honzák zdůrazňuje, psychosomatika není uzavřený celek, stále hledá, není definitivní odpovědí, je kladením otázek, „někdy velmi osobních a nepříjemných.“