Nepolitické hry o politice

Soutěž pro evropské dramatiky pojmenovanou podle spisovatelského alter ega Václava Havla vyhlašuje každé dva roky časopis Svět a divadlo. Zadáním je napsat původní krátkou hru na politické téma. Mezinárodní porota, v níž za Českou republiku zasedal dvorní režisér Havlových dramat Andrej Krob, vybrala jako vítězný text hru norského dramatika Fredrika Brattberga. Diváci měli možnost výběr poroty posoudit v průběhu hned dvou večerů scénického čtení, které připravil Spolek Kašpar.

Brattberg, původním povoláním komponista, je v Čechách známý jako autor absurdních her. Letos napsal mimo jiné pro brněnské divadlo Feste hru Dítě. Člun. Ve vítězném textu nazvaném Pozice se politické téma ze zadání odráží v rovině vyjednávání v rámci partnerských vztahů. Zároveň autor nastoluje téma moci v malém měřítku a potažmo otázku, jak mohou intimní vazby ovlivňovat důležitá politická rozhodování. V sérii opakujících se obrazů ze života dvojice čtyřicátníků (On a Ona) dochází postupně k přeskupování formace, do které zasahuje i mladá asistentka Eva. Dle nálady a míry erotického vyžití se pak On rozhoduje, zda „mají ty peníze dostat“, či nikoliv. Situace se opakují v pozměněné formě, kompozice připomíná strukturu fugy.

Havlovská inspirace se kromě deformovaného repetitivního jazy- ka projevuje rozporem mezi tím, co se říká a co se na jevišti předvádí. S tímto principem pracovalo také nastudování scénické skici vítězné hry. Režisér Šimon Dominik experimentoval s rozesazením figur na jediném těsném gauči, s intimními doteky, které jsou určeny někomu jinému, než ke komu se právě hovoří. Vzniklo tak absurdní uskupení, které bylo zábavné pozorovat i jen ve formě scénického náčrtku.

V pražském Divadle v Celetné byla v neděli slavnostně předána Cena Ferdinanda Vaňka.

Vládce stadionu

Kromě vítězného textu nastudoval Spolek Kašpar také další vybrané hry: Dívku s papežem Michała Walczaka, Dechové cvičení Varvary Fajerové a Politiku správcovny českého autora píšícího pod pseudonymem S. d. Ch. Z politického hlediska se jako nejangažovanější text jeví Dechové cvičení. Absurdní krvák ruské dramatičky zobrazuje rozpor mezi touhami po zklidnění a po revoluci. Nejhavlovštější z uváděných textů pak bylo „diverzní monodrama o praxi obnovy“, které jako by S. d. Ch. napsal Jakubu Špalkovi přímo na tělo. Špalek se v roli správce fotbalového stadionu plavně pohybuje po své kanceláři na kolečkové židli, dusí všechny trenéry i jejich svěřence pomocí absurdních zákazů a příkazů a nakonec přebírá vládu nad celým prostorem, který ve finále zcela přetváří.

Obě posledně zmiňované skici by obstály i jako plnohodnotné inscenace. Spolek Kašpar jejich další rozpracování chystá pro pravidelné uvádění ve své nové Klubovně. V rámci soutěže vyšel také sborník Pozice a jiné hry na politiku, ve kterém je možno všechny soutěžní texty nalézt.

Autorka je spolupracovnice redakce